NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 10688.

Těžařstvo jest právnickou osobou po rozumu § 26 obč. zák. Jen ono ručí za závazky, jež podstoupilo proti třetím osobám, nikoliv jednotliví spolutěžaři. Teprve, kdyby byl účtovaný peníz předepsán ve formě příplatků jednotlivým těžařům podle poměru jejich podílů na těžařském jmění, byl by těžař povinen zaplatiti příplatky na něho připadající.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1931, Rv I 336/30).
Žalobce domáhal se na žalovaném těžařstvu zaplacení toho, co za ně vynaložil, zaplativ práce konané pro těžařstvo. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pokud jde především o dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503 č. 4 c. ř. s.), nelze přisvědčiti dovolateli, že odvolací soud posoudil spornou věc nesprávně s právního hlediska, vyhověv žalobní prosbě. Těžařstvo jest podle § 138 horn. zák. spolkem ku provozování hor, v němž každý podílník ručí i za příspěvky k provozu horního podniku (příplatky), i za všecky závazky převzaté jménem spolku třetím osobám jen svým podílem na společném jmění. Z toho plyne, že těžařstvo jest právnickou osobou po rozumu § 26 obč. zák. a že ručí za závazky, které podstoupilo proti třetím osobám, jen těžařstvo samo, nikoliv jednotliví spolutěžaři. Jest zjištěno, že na schůzi žalovaného těžařstva ze dne 3. prosince 1924 byl zvolen ředitelem těžařstva bratr žalovaného Mořic S. a že na schůzi té bylo usneseno provésti usnesení předešlé schůze těžařstva o uvedení dolových přebytků v provoz a vypsati příplatky. Jest dále zjištěno, že ve smyslu tohoto usnesení těžařstva ze dne 3. prosince 1924 ředitel Mořic S. uložil Emilu G-ovi, by předsevzal vrtací práce, že G. práce ty předsevzal a účtoval za ně nejméně 4000 Kč. Přihlíží-li se k zákonným, ustanovením shora uvedeným, dluhovalo tyto peníze Emilu G-ovi jen žalované těžařstvo, nikoli žalobce jako spolutěžař. Jest dále zjištěno, že žalobce G-em účtovaných 4000 Kč G-ovi v roce 1925 zaplatil prostřednictvím svého bratra Mořice S-a, ježto G. naléhal na zaplacení, a že tak uičinil v úmyslu, požadovati náhradu těchto peněz na žalovaném těžařstvu. Z těchto zjištění plyne, že žalobce učinil za žalované těžařstvo náklad, k němuž bylo těžařstvo povinno podle smlouvy o dílo s G-em, v úmyslu požadovati jeho náhradu na těžařstvu a je proto žalované těžařstvo povinno zaplatiti žalobci sporných 4000 Kč podle § 1042 obč. zák., podle kteréhožto zákonného ustanovení lze se domáhati náhrady nákladu, k němuž byl jiný povinen z jakéhokoli právního důvodu, tedy i ze smlouvy (srov. plen. rozhodnutí nej v. s. ze dne 20. března 1931 Pres 1295/30). Pokud žalované těžařstvo má zato, že žalobce zaplativ těchto 4000 Kč, platil jen svůj dluh, jsa majitelem většiny kuksů žalovaného těžařstva, přehlíží, že, jak již uvedeno, šlo o dluh těžařstva a žalobce jako spolutěžař nebyl povinen tento dluh těžařstva zaplatiti. Teprve, kdyby částka účtovaná G-em za provedené vrtací práce byla bývala předepsána ve formě příplatků jednotlivým těžařům podle poměru jejich podílů na těžařském jmění po rozumu § 157 horn. zák., byl by býval žalobce povinen zaplatiti příplatky na něho připadající, nechtěl-li se státi liknavým těžařem po rozumu § 160 horn. zák. Nehledíc k tomu, že příplatky ty nejsou totožné se sporným dluhem žalovaného těžařstva a že spolutěžař nemůže býti podle § 158 a násl. horn. zák. přímo donucen k zaplacení příplatků, příslušel by žalovanému těžařstvu nárok na zaplacení příplatků teprve, až by byly předepsány. Takový nárok však žalované těžařstvo proti zažalovanému nároku neuplatňuje a ani uplatňovati nemůže, ježto, jak nesporno, k předepsání příspěvků nedošlo.

Citace:

Čís. 10688. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 521-522.