Čís. 1066.

Predražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Řetězový obchod lze spáchati též neoprávněným vsunutím se mezi prodatele a konsum, třebas tento nedával zboží dále do obchodu.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1923, Kr I 1163/21).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Hoře Kutné ze dne 14. září 1921, pokud jím byli obžalovaní uznáni vinnými přečinem řetězového obchodu dle § 11 čís. 4 lich. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl — a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
v důvodech:
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek z důvodů § 281 čís. 4, 5, 9 a) tr. ř. v celém rozsahu vyjímaje sproštění Františka D-a ve směru řetězového obchodu a Emanuela P-а ve seměru přestupku dle § 7 (1) zákona o lichvě. V těchto bodech zůstává tudíž nedotknut. Jinak jest však zmateční stížnost v podstatě odůvodněna. Jakkoli rozsudek nevyvráceným označuje i hájení se obžalovaných T-а, P-а a L-a, že prodali předměty potřeby konsumu v L. přímo, přece z okolnosti, že rovněž nevyvráceným prohlašuje udání obžalovaného S-a »že tento sám ničeho nenakupoval, jsa pouze prostředníkem mezi konsumem a obžalovanými« a z celé právní argumentace důvodů vyplývá zřejmě, že rozumí onomu hájení jmenovaných obžalovaných v ten smysl, že oni nepokládali S-a za nakupovatele, jenž by zakoupené poživatiny dále konsumu na vlastní účet prodal, nýbrž že vyjednávali s ním pouze jako s prostředníkem, pověřeným správou konsumu nákupem na účet tohoto. Byť i neprávem proto vytýkala stížnost rozsudku odpor se spisy pokud zjišťuje, že obžalovaní prodali předměty potřeby konsumu v L. přímo, právem označuje zmateční stížnost osvobozující výrok, vylučující skutkovou podstatu řetězového obchodu vzhledem k uvedenému hájení se obžalovaných, ničím nevyvrácenému (že totiž prodávali konsumu přímo) а k okolnosti, že poživatiny konsumu prostřednictvím S-ovým prodané, nebyly konsumu dále do obchodu dávány, právně pochybeným, poněvadž tyto samy o sobě nevylučovaly by skutkové podstaty řetězového obchodu vsunutím se osoby S-ovy mezi prodavače a konsum, byla-li S-ova sprostředkovatelská činnost bezúčelnou, cenu potravin bez potřeby o jeho případný zisk zdražující. Teprve na základě potřebných zjištění v tom směru, pokud se týče znalosti jich u obžalovaných, s S-ou smlouvu uzavírajících, směl soud lichevní o otázce viny ve směru řetězového obchodu rozhodnouti; jen nesprávným právním pojetím řetězového obchodu dospěl soud, aniž zmíněnou otázkou se zabýval, k výroku oprošťujícímu.

Citace:

č. 1066. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 18-19.