NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 322.

Volnost stěhování: 1. Odebéře-li se syn rodičů na venkově bydlících přechodně na studie do Prahy, neztrácí tím dosavadní své bydliště u rodičů a nejde tedy o přesídlení jeho po rozumu zákona ze dne 1. dubna 1919 č. 181 sb. z. a n. — 2. Důsledky nepředložení správních spisů.
(Nález ze dne 7. února 1920 č. 942.)
Věc: Karel Waniek v Chebu (adv. dr. Artur Bloch z Prahy) proti zemské politické správě v Praze o povolení k přesídlení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jde o přesídlení Osvalda Wanieka, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Žádosti stěžovatelově, aby bylo jeho synu Osvaldovi a manželce Emilii dáno povolení přestěhovati se do bytového obvodu pražského, společný bytový úřad v Praze usnesením ze dne 12. července 1919 čís. j. 306 b) nevyhověl z důvodů, že jest v tomto obvodu nedostatek bytů a není prokázána nutnost, aby se jmenovaní právě do tohoto obvodu přistěhovali. Stížnost do tohoto usnesení zamítla zemská politická správa v Praze naříkaným rozhodnutím z důvodů usnesení prvé stolice.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu podaná uvádí, že syn stěžovatelův jest přijat na obchodní akademii v Praze, že se míní věnovati studiu na škole té a za tou příčinou v Praze bydleti u své tety, která má byt o dvou pokojích. O povolení k přestěhování se manželky stěžovatelovy se nejedná, a byla o ní učiněna pouze zmínka, že syna občas v Praze navštíví.
Jde tedy pouze o pobyt synův v Praze, aby nabyl obchodního vzdělání na škole, a pobyt ten nebude míti vlivu na pražské bytové poměry. Tento skutkový děj musil také nejvyšší správní soud vzíti za podklad svého rozhodnutí, poněvadž žalovaný úřad přes opětovné vyzvání a přes připomínku, že o stížnosti rozhodnuto bude i beze spisů správních na základě obsahu stížnosti, správní spisy nepředložil. Tím jeví se skutková podstata, jak ve stížnosti je vylíčena, nespornou, a na jejím základě uvážil nejvyšší správní soud toto:
Pojem přesídliti ve smyslu zákona ze dne 1. dubna 1919 čís. 181 sb. z. a n. jest vyložiti v ten rozum, že znamená dosavadní sídlo opustiti a v obvodu jiné obce nové sídlo založiti. K takovému přesídlení vyžaduje zákon výslovné písemné povolení obecního úřadu nebo společného bytového úřadu. Stěžovatelův syn Osvald Waniek má své bydliště u rodičů v Chebu a tím, že se odebéře do Prahy na studie, neopustí a neztratí dosavadní své bydliště u rodičů, svým pak přechodným pobytem na studiích v Praze nezaloží si zde vlastní nové bydliště. Nejedná se tudíž u něho o přesídlení a nevztahují se na něj předpisy o omezení práva stěhovacího svrchu uvedeným zákonem vydané. Naříkané rozhodnutí, vycházejíc z náhledu opačného, odepřelo synu stěžovatelovu povolení k přesídlení do Prahy, čímž se octlo v rozporu s cit. zákonem a bylo je proto, pokud jde o Osvalda Wanieka, jako zákonu odporující zrušiti.
Emilie Wanieková stížnost do výměru odpírajícího jí povolení přesídliti do Prahy nepodala a nebylo proto naříkané rozhodnutí v té části, ve které se Emilie Waniekové týká, přezkoumání nejvyšším správním soudem podrobeno (odst. 1 § 5 zák. o spr. soudu).

Citace:

č. 322. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 134-135.