Č. 668.

Zabírání bytů: K podání odporu proti zabrání bytu jest legitimován i kupec domu, který není dosud jeho knihovním vlastníkem.
(Nález ze dne 18. ledna 1921 č. 509.)
Věc: Josef M. ve Švádově proti okresní správě politické v Ústí n. L. o zabrání místností.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím bytové komise ve Švádově ze dne 10. června 1920 zabráno bylo v domě čp. 36 ve Švádově několik místností dle §u 8 odst. 1 zák. z 30. října 1919 čís. 592 sb. z. a n. z důvodu, že nejsou po 3 měsíce obydleny. Rozhodnutím okresní správy politické v Ústí n. L. ze dne 2. srpna 1920 čís. 30001 byl odpor Josefem M. do usnesení bytové komise ve Švádově podaný jako nepřípustný odmítnut, poněvadž Josef M. v době zabrání místností nebyl knihovním vlastníkem domu, tudíž nemůže býti pokládán za zúčastněného dle §u 11 cit. zák.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nejvyšší správní soud těmito úvahami ...
Spor jest jedině o to, byl-li stěžovatel legitimován k odporu proti zabrání místností, vyslovenému výměrem bytové komise ve Švádově. Německá zemská komise pro ochranu dětí a péči o mládež v Čechách oznámila obecnímu úřadu ve Švádově dopisem ze dne 28. června 1920 čís. 337, že při jednání o zabrání uvedených místností za vlastnici domu čp. 36 ve Švádově intervenující Josef W. nebyl oprávněn komisi zastupovati, že dům ten před několika dny od ní koupil Josef M. V podstatě totéž oznámil obecnímu úřadu ve Švádově Josef M. podáním ze dne 30. června 1920 a tvrdil totéž také v odporu podaném na žalovaný úřad.
Řízení o zabrání místností dle zákona z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. tvoří až do rozhodnutí konečné instance jednotný celek. Náleželo tudíž okresní politické správě v Ústí n. L. jakožto konečné instanci (§ 27 cit. zák.) přihlížeti ke skutečnostem za řízení tohoto nastavším a v řízení uplatňovaným, tudíž také k tomu, že Josef M. koupil nemovitost, na kterou se zábor vztahuje.
Třeba se tímto právním jednáním Josef M. dle § 431 o. z. o. ještě nestal vlastníkem domu čp. 36 ve Švádově, přece nabyl tím obligačního nároku na převedení vlastnictví k domu tomuto. Dle §u 10 cit. zák. o zabírání bytů působí zabrání i proti pozdějšímu vlastníku nemovitosti, v níž se zabírané místnosti nalézají. Následkem toho koupí domu čp. 36 ve Švádově vstoupil Josef M. stran domu tohoto v právní posici dřívějšího vlastníka a důsledky zabrání dotýkají se ho rovněž tak, jako předchozího vlastníka.
Josef M. v podaném odporu vytýkal vadnost řízení a protizákonnost zabíracího výměru a navrhoval zrušení jeho, domáhal se tedy, aby objekt, na který z důvodu kupu má obligační nárok, zůstal neobtíženým zabráním několika místností (§ 10 cit. zák.), hájil tudíž ochrany práv, kterých koupí nabyl. Stěžovatel byl následkem toho jako kupec domu čp. 36 ve Švádově k podání odporu předem zmíněného legitimován.
Naříkané rozhodnutí okresní správy politické v Ústí n. L. odpírající stěžovateli legitimaci tuto, bylo proto jako zákonu se příčící dle §u 7 zák. o správním soudě zrušeno.

Citace:

č. 668. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 108-109.