Čís. 4200.

Do usnesení rekursního soudu, jímž zrušeno usnesení prvého soudu o předběžné otázce a prvému soudu uloženo, by jednal ve věci samé, jest dovolací rekurs přípustným, třebas nebyla vyhražena pravomoc.
Dědici, žalovaní po odevzdání pozůstalosti o zaplacení pozůstalostního dluhu, tvoří vlastní společenství v rozepři ve smyslu §u 11 čís. 1 c. ř. s.
V případě §u 11 čís. 1 c. ř. s. se nevyhledává, by příslušnost dovolaného soudu byla odůvodněna ohledně jednoho každého společníka.
(Rozh. ze dne 1. října 1924, R I 773/24).
Žalující banka domáhala se na žalovaných čtyřech dědicích, jimž v době podání žaloby byla pozůstalost již odevzdána, zaplacení zůstavitelova dluhu 16354 Kč. Soud prvé stolice (krajský soud) žalobu odmítl, ježto právoplatným odevzdáním pozůstalosti přestali býti dědicové společníky v rozepři a ježto pohledávka proti žádnému z nich nepřevyšuje 5000 Kč, takže tu jde o nepřípustné hromadění žalob. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by o žalobě dále jednal a rozhodl. Důvody: Názoru prvého soudu nelze přisvědčiti. Jest ovšem správné, že po právoplatném odevzdání pozůstalosti a jejím rozdělení dědicové, přihlásivší se podmínečně, za dluhy pozůstalostní ručí pouze do hodnoty svých podílů dědických a jeden každý z nich pouze do této hodnoty k zaplacení pozůstalostních dluhů může býti donucen. Z toho však plyne pouze, že přestává solidarita jejich závazku vůči věřiteli, ale nikoliv též společenství v rozepři, jsou-li o zaplacení společně žalováni. Toto společenství zakládá se na jasném ustanovení §u 11 čís. 1 c. ř. s., dle něhož může více osob žalovati společně nebo společně býti žalováno, jsou-li ve příčině sporného předmětu v právním společenství nebo, jsou-li z téhož skutkového nebo právního důvodu oprávněni nebo zavázáni. V tomto případě jest ohledně všech spolužalovaných důvod závazku jeden a týž, totiž žalující stranou tvrzená zápůjčka, zůstaviteli poskytnutá, a není proto závady, aby nemohly býti společně žalováni. Okolnost, že jednotlivé jejich podíly nepřestupují hranice předmětné příslušností okresních soudů, nevadí, poněvadž jest dle §u 55 j. n. jednotlivé nároky sčítati a věcnou příslušnost soudu, jehož se žalobce dovolává, dle součtu posuzovati, poněvadž při společenství v rozepři ve smyslu §u 11 čís. 1 c. ř. s. při rozhodování o věcné příslušnosti pouze celková výše společného závazku jest směrodatnou (srovnej dobrozdání nejvyššího soudu, otištěné při § 11 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ačkoliv rekursní soud, zrušiv usnesení prvého soudu, nenařídil podle §u 527 odst. 2 c. ř. s., aby bylo v jednání pokračováno, až jeho usnesení vejde v moc práva, přece nutno pokládati dovolací rekurs za přípustný, poněvadž další, prvnímu soudu uložené, jednání, nemá se vztahovati již na spornou příslušnost sborového soudu. O této příslušnosti rozhodl rekursní soud na dobro, jeho usnesení bylo sice vydáno ve formě usnesení zrušovacího, jest však ve skutečnosti usnesením změňujícím, lze si proto do něho stěžovati dle §§ů 514 a 528 c. ř. s., to tím spíše, když jde o nezhojitelnou nepříslušnost procesního soudu, která by další, rekursním soudem nařízené jednání činila zmatečným dle §u 477 čís. 3 c. ř. s. Nejvyšší soud připojuje se k právnímu názoru rekursního soudu i jeho odůvodnění. Se zřetelem na předpis §u 821 obč. zák. nemůže býti ovšem pochybováno o tom, že každý ze spolužalovaných dědiců mohl býti zažalován samostatně, a byly by pak jednotlivé žaloby musily býti podány u okresního soudu, neboť jich předmět nepřesahoval by 5000 Kč. Stejně však nelze pochybovati o tom, že všichni spoludědici, třebas jim byla pozůstalost již právoplatně odevzdána, mohou býti žalováni společnou žalobou, neboť podle §u 11 čís. 1 c. ř. s. mohou býti společně žalováni všichni, jichž závazky spočívají na témž skutkovém a právním důvodu. Tato podmínka jest splněna, vždyť banka odvozuje svůj nárok proti všem žalovaným z jedné a téže smlouvy o zápůjčku, poskytnutou svého času otci žalovaných, a o jejich dědický závazek. Byla-li žalující banka oprávněna zažalovati všechny dědice jednou žalobou, řídí se dle předpisů §§ 54 a 55 j. n. předmětná příslušnost procesního soudu součtem všech uplatňovaných nároků, totiž výší celé zápůjčky 16354 Kč, a příslušným jest soud sborový. Že změna soudní příslušnosti není vlastnímu (materielnímu) společenství v rozepři dle §u 11 čís. 1 c. ř. s. na překážku, dokazuje srovnání s odstavcem čís. 2 téhož předpisu, který upravuje nevlastní (formelní) společenství v rozepři a na rozdíl od společenství materielního váže je výslovně na podmínku, že příslušnost soudu jím nesmí býti dotčena.

Citace:

č. 4200. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 338-339.