Č. 3307.

Živnostenské právo. — Obecní samospráva: * Obec není legitimována odporovati ani v pořadí stolic správních opatření živnostenského úřadu, jímž na základě § 49 živn. řádu byly stanoveny vymetací obvody pro výkon živnosti kominické.
(Nález ze dne 3. března 1924 č. 4036/23 )
Věc: Městská obec M. T. proti ministerstvu obchodu o stanovení vymetacích obvodů kominických.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžující si obce z výnosu zsp-é v Brně ze 4. září 1922, jímž město M. T. bylo rozděleno na dva vymetací obvody kominické, jako nepřípustnou s odůvodněním, že »podle živnostenského řádu proti ohraničení vymetacích okresů při živnosti kominické přísluší právo odvolací jen příslušným živnostenským společenstvům«.
Jediným obsahem nař. rozhodnutí jest tedy výrok, jímž stěžující si obci upřena byla legitimace k podávání opravných prostředků v řízení o stanovení vymetacích obvodů kominických. Proti tomuto výroku stížnost k nss podaná určitě formulované námitky neobsahuje.
Stížnost uvádí však, že obec se pokládá povinnou na ochranu veřejných zájmů jí svěřených proti rozdělení města na dva vymetací obvody se postaviti, poukazuje k tomu, že obci podle § 27, odst. 9 obec. zříz. náleží obstarávání požární policie a dovozuje, že při vykonávání tohoto úkolu musí míti možnost zvoliti ty pomocné síly, od nichž očekává důvodně přesné provádění příslušných prací. V těchto vývodech shledal nss přece jen vyjádřeno — byť i ne právnicky jasně formulované — stanovisko st-lky, že obci na stanovení vymetacího obvodu podle platného práv. řádu přísluší určitá ingerence a že jí tudíž také v řízení o tom náleží postavení strany a tedy i právo užíti opravných prostředků.
Nss neshledal stanovisko toto důvodným.
Jde-li o posouzení otázky, přísluší-li obci v řízení o stanovení vymetacích obvodů postavení strany, sluší odpověď k otázce té hledati především v řádu živnostenském. V tomto zákoně nelze však nalézti nic, co by nasvědčovalo, že chtěl v řízení podle § 42 obcím přiznati postavení strany. Živn. řád předpisuje ovšem v § 42, aby úřad prve, než ob- vody kominické stanoví, vyslechl společenstvo a obecní zastupitelstvo. Avšak z tohoto předpisu upravujícího postup, jaký úřad živn. má zachovati, nelze o sobě vyvozovati právo obce, míti na řízení podíl jako procesní strana resp. proti rozhodnutí neb opatření ve věci vydanému vznášeti námitky meritorního obsahu. Vždyť živn. řád na velmi mnohých místech nařizuje vyslechnutí určitých korporací — a není nejmenší pochybnosti, že jim tím právo odvolací t. j. postavení strany přiznati nechtěl. Tak obzvláště nebude pochybnosti o tom, že nemají obchodní a živnostenské komory práva odvolacího v těch případech, kdy úřady živnostenské jsou povinny před vydáním rozhodnutí neb opatření je vyslechnouti (na př. §§ 1, odst. 6, 13 a) odst. 6, 14c), odst. 1, 2 a 3; 130 a) atd.).
Na úmysl zákona právo odvolací obci přiznati nemůže býti usuzováno ani z toho, že v § 42 užívá v něm. textu výrazu »Anhörung«, kdežto na jiných místech užívá výrazu »Einvernehmung« (Einvernahme). Byť i snad bylo možno filologicky mezi oběma těmito výrazy zjistiti nějaký « 531
významový rozdíl, živn. řád, jak ze srovnání příslušných předpisů jasně vyplývá, užívá obou výrazů, aniž jest možno nalézti, že by mezi nimi činil nějaký rozdíl, zejména podle toho, zdali korporacím, jichž vyslechnutí nařizuje, právo odvolací přiznává čili nic. Stačí tu poukázati příkladmo k tomu, že v § 14 c) v odst. 1 a 2 vyškytá se výraz »Einvernehmung«. v odst 3 se praví »nach Anhörung cier vorerwáhnten Korporationen«. V případech, na něž se vztahují prvé dva odstavce, společenstvu podle § 116 a) právo rekursu přísluší, o případech odst. 3. § 14 c) se § 116 a) nezmiňuje. Jinde naproti tomu, kde zákon užívá výrazu »Anhörung«, »hören«, výslovně právo odvolací propůjčuje, tak na př. v § 20, odst. 2 a 3, § 21 a), odst. 4. a také rozdělení živností kominických na obvody na základě odst. 1. § 42, kde rovněž užito jest výrazu »Anhorung«, jest opatřením, proti němuž společenstvo jest oprávněno podati rekurs (§ 116 a) č. 5).
Celý systém živn. řádu ukazuje jasně na to, že tam, kde zákon chtěl v oboru práva živn. korporacím povolaným podle své podstaty k hájení určitého okruhu kolektivních zájmů, přiznati právo odvolání (postavení strany), učinil tak výslovným předpisem; tak pokud jde o obce zejména v §§ 18, 20, 21 g), pokud jde o společenstvo v § 116 a). Kde takový úmysl zákona zřejmě projeven není, nelze korporacím takovým posta- vení strany přiznati, byť i jim na tu kterou materii byla jakási ingerence propůjčena v té formě, že musejí býti úřadem slyšeny.
Nelze-li však rekursní právo obce proti opatření živn. úřadu učiněnému v základě § 42, odst. 1. vyvoditi ze živn. řádu samého, nemůže pro ně poskytnouti základ ani ustanovení § 27 č. 9 obec. zříz., podle něhož policie požární náleží do samostatného oboru působnosti obcí. Neboť bylo-li stanovení vymetacích obvodů positivním zákonodárstvím vybu- dováno jako opatření policie živnostenské, platí pro ně jak po stránce věcné tak i po stránce formální jedině předpisy řádu živn. a sluší tedy i otázku práva odvolacího posuzovati jen podle tohoto zák. Že by snad bylo vhodno a žádoucno, aby obci, se zřetelem k funkci jí v oboru požární policie náležející, byl na stanovení vymetacích obvodů přiznán vliv vydatnější než pouhé vyjádření, jest otázka kritiky zákona nebo budoucí úpravy zákonodárné.
Nějaké subjektivní právo o úvahy účelnosti opírati nelze.
Ze stejných důvodů nelze ovšem opírati rekursní právo obce ani o ustanovení obecního zřízení, podle něhož samostatná působnost obce obsahuje v sobě vůbec vše to, co se předem a nejprve prospěchu obce dotýče (§ 27, odst. 1 ob. zříz.). Naprosto pak není v platném zákonodárství podkladu pro domněnku, že obec jest povolána zastupovati v řízení prováděném podle zvláštních předpisů zák. zájmy určitých vrstev, nebo i veškerých členů obce.
Z veškerých těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 3307. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 705-707.