Č. 6816.

Administrativní řízení: Když stolice rekursní odmítla rekurs z důvodu právní moci dřívějšího rozhodnutí stolice prvé, nemůže vyšší stolice, ač má za to, že stolice druhá měla rozhodnouti meritorně, rozhodnutí stolice druhé ponechati v platnosti a sama o rekursu meritorně rozhodovati.
(Nález ze dne 19. října 1927 č. 21130.)
Věc: Antonín M. v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze o náhradu za pozemek vykoupený obcí pro ulici.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výměrem obecního úřadu z 23. dubna 1925 dáno st-li užívací povolení pro vilu jeho, konsentovanou stav. povolením z 23. října 1923, při čemž v odst. 4 stanoveno: Plocha ležící před stav. čarou na parcele č. kat. ... bude obcí vykoupena, a st-l je povinen nahraditi obci veškery útraty. Odvolání st-lovo, v němž namítal, že uvedená parcela nepatří jemu, a že nelze mu ukládati povinnost, aby za účelem postupu obci kupoval pozemky cizí, zamítla osk »jako opozděné«, poněvadž ustanovení, které nyní naříká, bylo obsaženo již v protokole o stav. komisí resp. o stav. konsensu sub 2) a 3), st-l je nevzal v odpor, takže nabylo právní moci, a nyní již nemůže je naříkati. Další odvolání st- lovo zamítl zsv nař. rozhodnutím s odůvodněním, že požadavek obce — arciť s omezením, že st-l je povinen nahraditi obci výlohy spojené s výkupem parc. č. kat. ... jen v poměru staveniště jeho k délce ulice —, odpovídá předpisu § 22 odst. 7 stav. ř., a že uplatnění jeho může se státi i jinak nežli v konsensu stavebním.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Osk odmítla rozhodnouti věcně o rekursu st-lově s nepřesným odůvodněním, že byl podán pozdě, ve skutečnosti však proto, že povinnost nahraditi obci výlohy shora zmíněné byla st-li uložena již ve stav. konsensu z 23. října 1923, který nabyl právní moci. Žal. úřad zřejmě stanovisko toto nesdílí. Podotýká sice, že st-l o sporné své povinnosti nabyl vědomosti již v řízení konsensním — čímž naráží patrně na příslušný pasus protokolu o stav. komisi —, neuvádí však, že by povinnost ta byla bývala již v stav. konsensu pravoplatně formalisována, a podrobuje sporné ustanovení užívacího povolení přezkoumání věcnému. Žal. úřad právem nepřijal stanovisko II. stolice. Neboť ve stav. konsensu ani v bodu 11) neukládá se st-li, aby obci nahradil výlohy spojené s výkupem části parcely č. kat. ..., ležící před stav. čarou jeho vily, jednání pak stav. komise, která nebyla vtělena v stav. konsens ani v jiný správní akt stav. úřadu, nemohou o sobě zakládati proti st-li rem judicatam. Uznal-li však žal. úřad, že st-l měl nárok na to, aby o jeho rekursu do výměru obecního úřadu bylo rozhodnuto věcně, a že osk neprávem tento procesní nárok neuznala, pak bylo jeho povinností, aby — zruše nař. rozhodnutí II. stolice — této uložil, aby o rekursu st-lově vydala rozhodnutí věcné. Jestliže místo toho sám hned ve věci rozhodl, připravil st-le o jednu stolici a znemožnil mu tak uplatňovati již v řízení správním námitky co do faktických předpokladů a co do rozsahu povinnosti mu uložené, které v podstatě vznáší nyní ve stížnosti.
Uvedený postup žal. úřadu, stížností výslovně vytýkaný, stíživ straně obranu, zakládá podstatnou vádiu řízení, pročež bylo nař. rozhodnutí podle §u 6 zák. o ss správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 6816. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 350-351.