NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8574 —
Č. 8574.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní (Slovensko): I. Gfř v Bratislavě není ve věci vyměření stěhovacích výloh zaměstnanců finanční správy na Slov. za platnosti zák. č. 103/26 poslední stolicí správní. — II. Gfř je povinno, opatřovati rozhodnutí svoje v takovýchto věcech právním poučením.
(Nález ze dne 29. dubna 1930 č. 2296.)
Prejudikatura : Boh. A 7925/29.
Věc: Ludevít D. v L. (adv. Dr Pav. Raubitschek z Prahy) proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o stěhovací výlohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výnosem gfř v Bratislavě z 27. října 1927 byl st-1 přeložen z úřední moci na státní útraty ze Sp. do L. Přestěhovav se s nábytkem do L. předložil cestovní účet, v němž účtoval jednak cestovné — Č. 8575 —
a výlohy spojené s dopravou nábytku, jednak odškodné ve výši tříměsíčního platu. Gfř v Bratislavě nařídilo dne 25. února 1928 účtárně, aby cestovní účet upravilo ve smyslu »Zásad« dle bodu II. D. 2 »skutečně prokázané výlohy«. Důsledkem toho přiznala účtárna st-li dne 1. března 1928 jen cestovné penízem 401 Kč 10 h a na stěhovacích výlohách částku 5 114 Kč vyloučivši výslovně odškodné za nábytek. Nss uvážil o stížnosti toto: — — — —
V daném případě šlo o otázku, příslušel-li st-li z titulu přeložení z moci úřední nárok na t. zv. »nábytečné« jako část služebního příjmu jeho a vystupovalo tedy žal. gfř, řešíc otázku tu, jako adm. úřad personální. Nař. výnos byl vydán za účinnosti zák. č. 103/26 a dlužno proto posuzovati věc podle procesních předpisů § 151 zák. toho. Podle tohoto předpisu může se zaměstnanec odvolati z rozhodnutí, jež vydáno bylo na jeho žádost nebo přihlášku do 15 dnů k ústřednímu úřadu. Nss vyslovil již v nál. Boh. A 7925/29 právní názor, že gfř v Bratislavě není ve věci stěhovacích výloh (t. zv. nábytečného) poslední stolicí správní, nýbrž, že jde odvolání z výroku jeho k min. fin. jako úřadu ústřednímu. Nebylo tedy gfř v daném případě poslední stolicí správní a jeho výrok mohl býti naříkán jako výrok prvé stolice řádným opravným prostředkem.
Bylo již řečeno, že žal. úřad rozhodoval v právní věci st-lově ne jako úřad finanční správy, nýbrž jako prvostupňová adm. stolice a platily proto pro opravné řízení z výroku jeho ve věci té vzhledem na předpisy zák. č. 11/1918 ustanovení zák. čl. XX:1901 (srov. §§ 4, 5 a 43), resp. instrukce o opravných prostředcích vydané nařízením býv. uh. min. pres. z 18. prosince 1901 č. 4600 R. T. 1901 stránka 1125—1157, pokud nebyly ovšem změněny shora cit. předpisem § 151 zák. č. 103/26. Podle § 5 odst. 4 a posl. a § 6 odst. 7 cit. nař. má rozhodující úřad v každém rozhodnutí, které může býti naříkáno odvoláním, upozorniti strany na právo odvolací, jakož i jasně a podle jména uvésti úřad, u něhož může býti odvolání podáno a lhůtu, ve které lze odvolání to podati. Předpis tento nebyl změněn či doplněn předpisem § 151 zák. č. 103/26 a byl proto i žal. úřad povinen, aby poučil st-le v nař. rozhodnutí o jeho právu odvolacím.
Tím, že tak neučinil, zavinil, že st-1 se dovolal právní ochrany nss-u, ačkoli nebyla věc dosud konečně vyřízena v řízení správním (§ 5 zák. o ss). Jde proto o vadu podstatnou a bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 8574. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 698-699.