NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 13247.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
V řízení před odvolacím soudem ve sporech pracovních nelze an obdobně použíti předpisů §§ 461—501 c. ř. s. Neplatí zejména předpisy §§ 482—493 c. ř. s. o ústním odvolacím jednání, nýbrž odvolací soud má konati přelíčení podle všeobecných předpisů o ústním jednání. O sepsání protokolu platí předpisy §§ 207—217 c. ř. s., nikoliv ustanovení §§ 493 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 2. února 1934, Rv I 2114/33.)
Pracovní soud zamítl žalobu o zaplacení 35000 Kč. Odvolací soud vyhověl částečně odvolání a uznal žalovanou povinnou zaplatiti žalobci 11685 Kč.
Nejvyšší soud vyhověl dovoláním obou stran potud, že zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji podle § 33 zák. ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n. znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Rozsudek odvolacího soudu napadají dovoláním obě strany, žalobce potud, pokud jím byla žalobní žádost zamítnuta, žalovaná potud, pokud bylo žalobě vyhověno. Jest tudíž napaden celý rozsudek. Obě strany uplatňují mimo jiné též vadnost odvolacího řízení podle § 503 čís. 2 c. ř. s. a dovolací soud považuje za vhodné, by se obíral především s tímto dovolacím důvodem. Jde o pracovní spor o hodnotu vyšší než 300 Kč. Pro takové spory nařizuje § 33 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n., že se věc projednává před odvolacím soudem znovu v mezích určených návrhy stran v odvolání. O řízení před odvolacím soudem platí tu obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy prvé stolice jako soudy procesními s tou změnou, že není třeba přípravných podání a že se strany mohou dáti zastupovati osobami jmenovanými v § 23. V zemích České a Moravskoslezské platí tedy o řízení před odvolacím soudem ve sporech pracovních předpisy §§ 226—430 c. ř. s. s odchylkami uvedenými v § 33 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n. Stanoví-li zákon o pracovních soudech, že má býti použito obdobně předpisů o řízení před sborovými soudy první stolice jako soudy procesními, není místa pro obdobné použití jiných zákonných ustanovení a nelze proto ani obdobně použiti předpisů čtvrté části prvého oddílu c. ř. s. o opravném prostředku odvolání (§§ 461—501 c. ř. s.), neboť zákon o pracovních soudech upravil tento opravný prostředek a jednání o něm zvlášť a odchylně. Pro řízení před odvolacím soudem ve sporech pracovních v uvedených zemích neplatí tedy zejména předpisy §§ 482—493 c. ř. s. o ústním odvolacím jednání, nýbrž odvolací soud má konati přelíčení podle všeobecných předpisů o ústním jednání (§ 259 prvý odstavec c. ř. s. a §§ 171—203 c. ř. s.), ovšem s obmezením vytčeným v třetím odstavci § 33 zák. čís. 131/1931 sb. z. a.n., že o nových nárocích kterékoli strany nelze jednati. O sepsání protokolu o ústním jednání odvolacím ve sporech pracovních platí předpisy §§ 207—217 c. ř. s., nikoliv ustanovení § 493 c. ř. s. V souzené věci vychází najevo z protokolu o ústním odvolacím jednání ze dne 28. června 1933, že odvolací soud se vůbec neřídil předpisem § 33 zák. o pracovních soudech, neboť neprojednal věc znovu v mezích určených návrhem odvolatelovým, aby byl rozsudek pracovního soudu po doplnění řízení změněn, ježto byla vytýkána vadnost a neúplnost řízení. Z tohoto protokolu je naopak zřejmé, že odvolací soud při ústním odvolacím jednání postupoval jen podle § 486 c. ř. s., neboť celé toto jednání záleželo v tom, že zpravodaj vylíčil sporný děj a dosavadní průběh rozepře, jakož i podstatné věci ve spisech podaných stranami v odvolacím řízení a vytkl sporné body pro odvolací řízení, že pak zapisovatel přečetl návrhy stran a části rozsudku, dotčené odvoláním i s rozhodovacími důvody, že zástupci stran přednesli odvolání a odvolací sdělení, načež bylo zapsáno jako nesporné jen, že disciplinární nález byl žalobci doručen dne 18. dubna 1932, pak bylo prohlášeno usnesení odvolacího soudu, že »řízení doplňováno nebude«, a byl konečně vyhlášen rozsudek. Takto provedené řízení před odvolacím soudem ve sporu pracovním je v souzeném případě naprosto neúplné a trpí vadami tak podstatnými, že jimi bylo zamezeno úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře. Odvolací soud, řídě se při ústním odvolacím jednání formálními předpisy, jichž v tomto případě nelze použíti, neprojednal znovu se stranami podstatu sporné věci, nevydal průvodní usnesení (neboť při usnesení, že »řízení nebude doplňováno«, měl zřejmě na mysli jen ustanovení § 498 c. ř. s., které v tomto případě neplatí), a neprovedl vůbec důkazy. Ježto odvolací soud neprojednal věc znovu, nemohl ani učiniti zjištění skutková a jeho rozhodnutí bylo vydáno ukvapeně na úplně vadném základě. Praví-li se v napadeném, rozsudku, že odvolací soud projednal věc, znovu ve smyslu zásady vyslovené v § 33 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n., odporuje to spisům. Žalovaná vytýká kromě vadnosti odvolacího řízení i zmatečnost rozsudku podle § 477 čís. 4 a 9 c. ř. s. Avšak o zmatečnost nejde, neboť byly-li při ústním odvolacím jednání obě strany zastoupeny právními zástupci, kteří byli slyšeni se svými přednesy, nelze říci, že byla straně nezákonným postupem odňata možnost před soudem projednávati, a vadami vytčenými v § 477 čís. 9 c. ř. s. napadený rozsudek vůbec netrpí. Vytčená vada odvolacího řízení zakládá však dovolací důvod podle § 503 čís. 2 c. ř. s., jejž uplatňují obě strany. Pro tuto vadu není možno, aby dovolací soud rozhodl ve věci samé, nýbrž bylo podle § 35 odst. (2) zák. čís. 131/1931 sb. z. a n. celý napadený rozsudek zrušiti a věc odvolacímu soudu vrátiti, by ji řádně podle § 33 téhož zákona projednal a o ní rozhodl. Ostatními vývody dovolání, pokud se v nich uplatňují dovolací důvody podle § 503 č. 3 a 4 c. ř. s., není třeba se obírati, neboť vytýkané rozpory se spisy pozbyly významu zrušením napadeného rozsudku pro vadnost řízení, a právnímu posouzení bude lze podrobiti teprve řádně zjištěný skutkový stav, což toho času dovolací soud ještě učiniti nemůže, protože odvolací soud, neprojednav věc znovu, nebyl ani oprávněn, aby něco zjišťoval, a bylo by bezúčelné přezkoumávati po stránce právní napadený rozsudek, který musel býti zrušen pro vadnost řízení. Protože bude na odvolacím soudě, by celou věc teprve znovu projednal a učinil potřebná zjištění skutková, a protože vzhledem k přípustnosti novot v odvolacím řízení ve sporech pracovních nelze předvídati, jak se podstata sporu dále vyvine, nebylo by v tomto případě ani vhodné, aby byly odvolacímu soudu dávány závazné pokyny o tom, jak má věc posuzovati po stránce právní.

Citace:

Čís. 13247. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 157-159.