Čís. 14344.


Z ustanovení zákona čís. 125/31 Sb. z. a n. nemůže zaměstnavatel odvozovati nárok na sníženi závazků uložených mu ve smyslu §§ 11 a 12 zák. čís. 130/21 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 2. května 1935, Rv I 2447/33.)
Žalobce byl rozsudkem krajského soudu v Ch. uznán povinným plateiti žalovanému na základě zákona čís. 130/21 sb. z. a n. roční pensi ve výši 5351 Kč. Renta 5448 Kč ročně, vyplácená žalovanému podle zákona čís. 26/29 sb. z. a n. o pensijním pojištění, byla zvýšena podle zákona čís. 125/31 sb. z. a n. o 4572 Kč. Žalobce zastávaje názor, že jest oprávněn sraziti si tuto částku z renty, již žalovanému platí podle rozsudku krajského soudu, oznámil žalovanému, že jest mu povinen platiti jen 779 Kč ročně a přestal mu poukazovati též rentu až do úplného vyrovnání tvrzeného přeplatku 6477 Kč. K vydobytí zadrželé renty vedl žalovaný exekuci. Žalobce tvrdě, že k srážkám byl oprávněn, žádá, by exekuce byla prohlášena za nepřípustnou. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Směrodatné jest ustanovení třetího odstavce § 118 zák. čís. 26/29 sb. z. a n., podle něhož závazky podle §§ 11 a 12 zákona čís. 130/21 sb. z. a n. nezmenšují se o částku, kterou převyšuje důchod vyměřený podle zákona důchod, na nějž měla oprávněná osoba nárok proti nositeli pojištění poslední měsíc před vstupem tohoto zákona v činnost (1. ledna 1929, viz § 198 téhož zákona), při čemž jest nedbati zvýšení důchodu plynoucího z případného zákupu dobrovolného pojištění zaměstnancem, dále o drahotní přídavky poskytované nositelem pojištění buď dobrovolně nebo na základě zákona nebo nařízení. Nový zákon čís. 125/31 sb. z. a n., kterým byl do zákona čís. 26/29 sb. z. a n. vsunut nový § 177 a), jest zřejmě doplňkem zákona čís. 26/29 sb. z. a n. a v tomto novém zákoně není obsažena žádná změna ustanovení třetího odstavce § 118 zákona z roku 1929. Důsledkem toho nelze z ustanovení zmíněného zákona čís. 125/31 sb. z. a n. odvozovati nárok na snížení závazků ve smyslu §§ 11 a 12 čís. 130/21 sb. z. a n. Upozorniti pak nutno na různou stylisaci odstavce druhého a odstavce třetího uvedeného § 118 zák. čís. 26/29 sb. z. a n. V odstavci druhém jest ustanoveno, že právo zaměstnavatelovo na započtení na smluvní plnění zůstává nedotčeno a zákaz takového započtení jest v poslední větě druhého odstavce výslovně vytčen, kdežto v odstavci třetím, jednajícím o závazcích zaměstnavatelů podle § 11 a 12 čís. 130/21 sb. z. a n. se uvádí, že závazky ty se nezmenšují o částky tam uvedené. Poněvadž pak při tom se praví »a kterou převyšuje důchod vyměřený podle tohoto zákona« a zákon čís. 125/31 sb. z. a n. nutno považovati za součást zákona čís. 26/29 sb. z. a n., do kterého nový § 177 a) byl vsunut, nelze srážky, které dovolatel žalovanému činí, odůvodnili zákonnými předpisy.
Citace:
Čís. 14344. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 379-380.