Čís. 14221.

Byla-li navržena exekuce jen na mzdu, nelze do mzdy beze všeho čítati i diety, vyplácené povinnému, pracuje-li jinde, mimo smluvenou odměnu za práci.
(Rozh. ze dne 2. března 1935, Rv I 630/33.)
Žalobce domáhá se na žalované poddlužnici firmě »K.« v P. zaplacení 2367 Kč tvrdě, že mu byla povolena usnesením okresního soudu ve S. ze dne 10. listopadu 1928 proti dlužníku Janu V-ovi exekuce zabavením a přikázáním 1/3 platu, který Jan V. pobíral u žalované firmy, že však žalovaná neřídila se přesně příkazním usnesením a neodváděla žalobci mzdy Jana V-a. Pohledávka žalobcova byla by bývala úplně zapravena, kdyby žalovaná dlužníku řádně vždy jednu třetinu mzdy byla strhla. Nižší soudy uznaly podle žaloby, prvý soud mimo jiné z těchto důvodů: Jan V. měl kromě platu smluvně ujednány diety 50 Kč denně za dny, kdy pracoval na montážích mimo P., a na montážídh těch dlel většinou času. Průměrně činil jeho příjem na těchto dietách 800 Kč měsíčně. Po názoru soudu také tato částka 800 Kč měsíčně podléhala exekuci a zabavení, neboť exekuce byla povolena na mzdu V-u vůbec a do té zřejmě podle § 1 zák. čís. 314/20 sb. z. a n. spadá také částka,, kterou Jan V. jako část své mzdy na dietách bral. Zvyšuje se tedy kvóta, kterou žalovaná jako zabavenou 1/3 měla Janu V-ovi strhovati měsíčně z platu, o třetinu z uvedených 800 Kč. Když tedy žalovaná příkazem soudním se neřídila, nehledíc k dietám, ručí žalobci za zaplacení to sama a bylo ji proto uznati povinnou k zaplacení zažalovaného zbytku.
Nejvyšší soud k dovolání žalované zrušil rozsudky nižších soudů a prvému soudu uložil nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Dovolání žalované jest oprávněno, pokud brojí proti právnímu názoru odvolacího soudu, že také diety vyplácené V-ovi, který skoro stále byl na cestách, tehdy když pracoval mimo své obvyklé působiště, se měly připočísti ke mzdě a i z nich že se měla třetina odváděti vymáhajícím věřitelům. Žalobce výslovně navrhl jen povolení exekuce na mzdu a tedy na určitý druh služebních platů v § 1 zákona z 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. ve znění zákona z 2. července 1924 čís. 177 sb. z. a n. výslovně uvedených. Ke mzdě nelze však beze všeho čítati diety, jež má zaměstnanec, pracuje-li jinde, kromě smluvené odměny za práci. V těchto dietách bývá totiž ne-li výlučně, tedy aspoň z valné části obsažena i náhrada výloh vzniklých výkonem práce mimo obvyklá působiště a tedy nikoli úplata za práci, která jedině se jeví býti mzdou. Při výpočtu exekuci podrobené třetiny mzdy nemělo se proto počítati s dietami, při jejichž započtení do mzdy by ovšem mohla býti pohledávka žalobkyně zcela zaplacena. Důsledkem toho bude třeba vyšetřiti, kolik od doručení platebního příkazu žalovanému až do skončení služebního poměru V. mzda V. činila a to ať zadržela ať běžná (sb. n. s. 8761) bez ohledu na diety, zda zejména za měsíc prosinec 1928 byla již mzda V-ovi před zabavením aspoň částečně vyplacena, či byla-li celá mzda bez diet za prosinec postižena exekucí. Teprve pak bude možno vypočítati, co se mělo z třetiny mzdy bez diet vyplatiti žalobci. Poněvadž k zjištění těchto okolností bude potřebí jednání v prvé stolici, musely podle § 511 c. ř. s. býti zrušeny rozsudky obou nižších stolic.

Citace:

č. 14221. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 227-228.