= Všeobecný slovník právní, sv. 2
PDF

Konkubinát.


I. Pojem, právo římské.
Konkubinát jest spolužití osob různého pohlaví za účelem mimomanželského spojení pohlavního. (Výn. min. vn. ze dne 29. července 1872 č. 9261.)
Dle římského práva byly uzavírány konkubináty toliko se ženskými osobami nižšího stavu; v době císařství byl pojem konkubinátu přesněji omezen tím, že mimomanželská spojení s osobami ženskými cti požívajícími jako stuprum byla trestána, kdežto konkubinát zůstal beztrestným tehdy, vešel-li v něho muž s osobou ženskou, kterou dle zákona Juliova Papiova pro překážku manželství v různosti stavu se zakládající za manželku pojmouti nemohl. Konkubinát nebyl poměrem právním, nýbrž poměrem skutkovým, který potud byl trpěn, pokud nespadal pod pojem trestného stupra; děti z konkubinátu byly nemanželské. Teprve v 9. stol. byl konkubinát naprosto zakázán.
II. Právo platné.
Dle práva platného nelze prosté spolužití osob různého pohlaví samo o sobě ještě nikterak stotožňovati s pojmem konkubinátu. Jelikož právní stát jen v zákonném manželství záruku svého mravního bytí a své moci spatřovati může, ježto dále i právo rodinné jen za tím účelem stanovil, jest zcela přirozeno, že stát o to pečovati musí, by co nejúčinněji zamezil vzmáhání se poměrů, jež by mu v jeho snahách překážeti mohly. Při tom však jest si státu co nejopatrněji počínati, jelikož přece spolužití osob různého pohlaví podmíněno býti může jen zvláštními poměry jako: příbuzenstvím, nedostatkem výživy, poskytováním ochrany nemocným a slabým a pod., aniž by tím již mravní integrity takového společenství blíže se dotýkati bylo nutno. S druhé strany jest často též obtížno, z osobního společenství sama již účel téhož dovozovati, ještě obtížnější však zjistiti, zda jedná se tu o vztahy pohlavní. Nejlepší direktiva pro stát bude tedy spočívati v úloze vypátrati, zda stávající poměr osobní s uvážením všech vedlejších okolností má ráz takový, že by z něho souditi se dalo na nemravnost, nebo že by jím jiným osobám mohl býti dán zhoubný příklad. Dle dv. pol. st. nař. ze dne 4. ledna 1825 mají všechny konkubináty hned po svém vzniku býti rozloučeny. Pokrevní příbuzní a strany sešvakřené, kteří navzájem v manželství chtějí vejíti a ve společném obydlí se zdržují, jejichž žádost za církevní prominutí překážky však byla odmítnuta, mají ihned od sebe býti odloučeni, a veškeren bližší i nejmenší podezření vzbuzující obapolný styk co nejpřísněji jim má býti zakázán (dvor. dekr. ze dne 9. července 1807 č. 13142). Dekret dolnorak. vlády ze dne 18. prosince 1803 přikazuje právo zákazy takové vydávati úřadům politickým, jimiž v první řadě jest rozuměti obce, poněvadž vykonávání policie mravnostní náleží v samostatný obor jejich působnosti. S rozloučením konkubinátu může též býti vysloveno vyhoštění osoby nepříslušné do místa, kde ve společenství žila a to obcí samou v zemích stávajících zřízení obecních. Ježto úkol státu v tomto směru jest především jen zabraňovací (profylaktický), vysvítá z uvedeného, že konkubinát sám o sobě není ještě činem trestným, ač nejsou-li tu zvláštní okolnosti, následkem kterýchž stává se dle §§ 500—516 tr. z. přestupkem proti veřejné mravopočestnosti. Jinak má se věc, jakmile úřední rozkaz k rozloučení byl vydán, jehož však nebylo uposlechnuto, ve kterémžto případě obvod mravnostní policie podstatně se rozšiřuje, jelikož dle okolností potrestání politickou nebo soudní cestou nastati může. Poslední náhled zastává též v theorii Lienbacher, jenž trestnost konkubinátu na neuposlechnutí rozkazu rozlučovacího činí závislou. Konkubinát může míti zevně též podobu řádného manželství. V takových případech lze, mají-li strany v úmyslu platné manželství uzavříti, prominutí všech ohlášek uděliti. Žádost v tom směru podána budiž ku zeměpanskému úřadu duchovním správcem bez udání jmen stran, jež musí složiti přísahu, že jim není známa žádná překážka, jež by manželství jejich v cestě stála (§§ 86 a 87 o. o. z.).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Taxy. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 53-56.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).