NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Čís. 6551.

Za manželské dítě, jež jest ve výživě rodičů, jest jedině otec oprávněn sjednati smlouvu učební. Sjednala-li učební smlouvu matka, jíž byla výchova dítěte svěřena, jest otec oprávněn hledati odpomoc na soudě, má-li za to, že učební smlouva byla sjednána na úkor dítka.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1926, R 2 331/26.)
V podání na opatrovnický soud uvedl manželský otec nezletilé dcery, žijící odděleně u matky, že matka uzavřela bez jeho vědomí a souhlasu učební smlouvu s R-ovou na 3 roky, ač podle stanov společenstva v odvětví, k němuž náležel závod R-ové, měla učební smlouva trvati dvě léta. Vzhledem k tomu, že tím bylo poškozeno dítě, jelikož bude o rok později samostatným, a i on sám, ježto jest bezdůvodně odložena doba, od kdy se dítě bude moci samostatně vyživovati, navrhl otec, by soud neschválil učební smlouvy na tři roky, aby zařídil, aby byla změněna pouze na dobu dvou roků. Opatrovnický soud návrh zamítl. Důvody: Soudu nebyla dosud předložena smlouva učební a proto nemůže rozhodnouíi o jejím schválení nebo změniti její podmínky. Byla-li smlouva uzavřena bez právního zastoupení nezletilé, nelze mluviti o její platnosti. Ostatně jest povinností otce postarati se o uzavření řádné učební smlouvy, která soudního schválení ani nepotřebuje. R e k u r s n í soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by jednal a rozhodl ve věci samé. Důvody: Jest sice správné, že manželský otec jest oprávněn vychovati dítě dle svého volného uvážení, aniž by si musel tak, jak je poručníkovi uloženo (§ 216 obč. zák.), vymoci svolení opatrovnického soudu. Avšak také v tomto případě jest dítko podle § 21 obč. zák. pod zvláštní ochranou zákona, které se může dovolávati i proti otci (§ 148 obč. zák.). Jsou-li však — jak je tomu v projednávaném případě — rodiče nezl. dítka rozvedeni po případě rozloučeni a dítko jest odevzdáno matce do výchovy, nemá otec možnosti, by své právo к výchově dítka vykonával a může se proto po případě obrátiti na opatrovnický soud, cítí-li se výchovným nařízením matky v tomto právu zkrácen nebo považuje-li tím zájem dítka za ohrožen. V projednávaném případě sděluje otec opatrovnickému soudu, že ohledně nezletilého dítka byla uzavřena nepříznivá učební smlouva a přináleží proto opatrovnickému soudu, by věc vyšetřil a potřebné v zájmu dítka zařídil, i když mu nebyla předložena dotyčná smlouva ku schválení.
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolacímu rekursu matky dítěte.
Důvody: Správným jest ovšem názor stěžovatelčin, že otec dítěte měl sám sjednati učební smlouvu. Dle §u 152 obč. zák. nemohou dítky pod mocí otcovskou samostatně sjednati platný závazek. Toliko dítko, jež není ve výživě rodičů, může samostatně sjednati smlouvu o službách s účinky §§ 246 až 248 obč. zák. Otec jest podle §u 152 poslední věty obč. zák. zákonným zástupcem dítka a, pokud jest dítko rodiči živeno, mohla býti učební smlouva platně sjednána jen otcem. Ale není správným názor stěžovatelčin, že se otec měl domáhati ochrany správního (živnostenského) úřadu, když pokládal učební smlouvu, ujednanou s matkou, za dítku škodlivou. Dozor nad výchovou dítka vykonává podle §u 21 obč. zák. soud a nikoli úřad správní, a proto učiniti opatření ohledně úmluv a závazků dítka, jež jsou mu na újmu, přísluší otci s přispěním soudu. Otec může se tohoto přispění soudu к ochraně zájmu dítka dovolávati, když jeho zásahu brání matka, jíž výchova dítěte byla svěřena. Není třeba zabývati se otázkou, zda soudu náleží schvalovati učební smlouvu, ježto o to tu nejde, nýbrž jde o opatření soudu z důvodů případné neplatnosti smlouvy, sjednané podle otcova tvrzení na úkor dítka. Soudce nesporný je povolán, by chránil zájmy dítka ve sporech manželů o jeho výchovu, к nimž patří také vyučení řemeslné, a to podle zásad §§ 142 a 21 obč. zák. Proto není správným názor stěžovatelčin, že soud může zakročiti jen, dovolává-li se ochrany dítko. Soudce nesporný naopak zakročuje na ochranu dítka, ať se dovolává jeho ochrany kdokoliv, zejména jde-li o spor mezi manžely o způsobu výchovy. Rekursní soud tedy právem nařídil, by prvý soud zakročil a vyšetřil skutkový podklad, by ve sporu manželů o tom, zda učební smlouva jest ve prospěch dítka, byl zájem dítka chráněn. Nelze sdíleti názor stěžovatelky, že by řešení takové otázky bylo ponecháno pouze otci, když se rodiče nedohodli a je mezi nimi o tom spor.

Citace:

č. 6551. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 771-772.