NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 14017.

Stavební právo. — Řízení před nss: I. Jde-li o zjištění skutečností pro rozhodnutí závažných, je stavební úřad vyšší stolice, chce-li změniti podmínky stavebního konsensu, za okolností povinen provésti dříve šetření za účasti stran. — II. Není podstatnou vadou řízení, jestliže se úřad v naříkaném rozhodnutí výslovně nezmínil o námitce, která je podle koncentrační zásady, ovládající podle § 35 čes. stav. řádu povolovací řízení stavební, prekludována proto, že nebyla přednesena při stavební komisi, ač se tak mohlo státi.
(Nález z 15. prosince 1937 č. 4309/35-5.)
Věc: Karel K. v Počáplech (adv. Dr. Vratislav Doležal z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 2. května 1935 o stavebním povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody. Nař. rozhodnutím potvrdil zem. úřad v Praze v pořadí instančním výměr obec. úřadu v Počáplech z 24. srpna 1935, kterým Otakaru P. bylo uděleno stavební povolení ke stavbě prádelny u domu čp. 124 v Počáplech za podmínek tam uvedených, mimo jiné, aby vyhověno bylo st-li jako sousedovi, aby nebyl obtěžován kouřem vycházejícím z komínu prádelny. Tuto podmínku doplnil zem. úřad tím, že uložil stavebníku, aby komín ten nastavil plechovým nástavcem 3 m vysokým, řádně zakotveným a zajištěným. Při tom pak ještě vyslovil, že v případě, kdyby přes toto opatření nastalo v budoucnosti obtěžování kouřem pro okolí, zůstává stavebnímu úřadu I. stolice vyhrazeno, aby vzhledem k ustanovení posl. odstavce § 85 čes. stav. řádu nařídil stavebníku provedení dalších potřebných úprav komínu.
O stížnosti vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení, uvažoval nss takto:
Soud zkoumal bedlivě, jaká křivda byla st-li nař. rozhodnutím vlastně způsobena. St-1 účastnil se 3. dubna 1934 stavební komise o zřízení prádelny při domě čp. 124 v Počáplech. Jediná námitka, kterou vznesl, je v protokole o komisi sepsaném a st-lem podepsaném zapsána takto: »Karel K. namítá proti postavení komínu v obavě, že kouř z něho vycházející bude ho jak v bytě tak v nádvoří obtěžovati«.
Ve stavebním povolení daném stavebníku úřadem I. stolice byla tato námitka vyřízena tímto obratem: »bude vyhověno mezujícímu sousedu Karlu K., jako st-li, by nebyl obtěžován kouřenu. Toto vyřízení námitky st-lovy, které jest ovšem nedostatečné, (neboť je zcela bezobsažné), bylo v nař. rozhodnutí doplněno (ve smyslu § 80 spr. řádu) přesným příkazem, aby komín na prádelně byl opatřen plechovým nástavcem aspoň 3 m vysokým a řádně zakotveným. K tomu byla připojena výhrada, v níž se pro případ, že by přes nařízené opatření nastalo v budoucnosti obtěžování kouřem pro okolí, vyhrazuje stavebnímu úřadu I. stolice, aby nařídil stavebníku provedení dalších potřebných úprav komínu.
Z toho je patrno, že žal. úřad námitce st-lově vznesené při komisi snažil se vyhověti tím, že nařídil stavebníku zařízení, jež žal. úřad podle svých odborných znalostí považoval za dostatečná, nadto však pro případ, že by přece nepřístupné obtěžování kouřem se dostavilo, vyhradil ve smyslu § 85 stav. řádu potřebná opatření, takže st-li zůstalo zachováno oprávnění domáhati se dalšího zásahu stavebního úřadu, kdyby obtěžování kouřem nastalo přes opatření žal. úřadem nařízené. Ale st-l cítí se nicméně zkrácen ve svých právech a jeho písemná stížnost formuluje řadu námitek. Autor stížnosti přehlédl však při formulaci námitek dvě hlavní zásady procesní, a to předně zásadu koncentrační, jež podle § 35 stav. řádu ovládá povolovací řízení stavební a podle níž jsou prekludovány všechny námitky, které při stavební komisi předneseny nebyly, ač zde předneseny býti mohly, a za druhé zásadu vyslovenou v § 5 zákona o nss, podle které nelze v řízení před nss vznášeti námitky, jež v řízení správním vzneseny nebyly, ač zde býti mohly vzneseny.
Řídě se těmito ustálenými a judikaturou důsledně uznávanými zásadami, soud musil ponechati stranou jednak všechny námitky proti projektu a proti složení stavební komise, jež nebyly předneseny při stavební komisi, jednak všechny námitky proti rozhodnutí I. a II. stolice, jež nebyly uplatněny v odvoláních z těchto dvou rozhodnutí.
Po vyloučení těchto nepřípustných námitek zbývá z námitek nezákonnosti nejprve ona, v níž se vytýká, že stavební povolení bylo uděleno pro stavbu již hotovou. Lze-li tuto námitku ve stížnosti vskutku nalézti, pak je její obsah ve zřejmém rozporu se zněním stav. řádu, který v § 127 odst. 2 výslovně dodatečné povolení stavby zřízené bez povolení zásadně připouští. Chce-li však stížnost, dovolávajíc se (ovšem zcela nemístně) nálezu Boh. A 5832/26, říci, že stavební povolení bylo uděleno neprávem se zpětnou platností, pak je tato výtka v rozporu s obsahem stavebního povolení, v němž není ani zmínky o tom, že toto povolení se uděluje ex tunc, to je v tom smyslu, že stavba má se považovati za povolenou ne teprve ode dne, kdy stavební povolení bylo uděleno, nýbrž již ode dne jejího zřízení. Neobsahuje-li však stavební povolení této zmínky, pak působí samozřejmě ex nunc, to jest ode dne, kdy udělení povolení stavebního nabylo právní moci, takže řečená námitka je bezpodstatná.
Kromě této právě probrané námitky lze za přípustnou uznati nejvýše ještě námitku, v níž se vytýká, že žal. úřad porušil zásadu slyšení stran, nesděliv st-li před svým rozhodnutím, jakým způsobem hodlá stavební konsens doplniti ve příčině úpravy komínu. V zásadě lze připustiti, že stavební úřad vyšší stolice, chce-li změniti podmínky stavebního konsensu, je za určitých okolností povinen provésti dříve šetření za účasti stran, zejména jde-li o zjištění skutečností pro rozhodnutí závažných. Stížnost však omezuje se jen na zcela povšechně drženou procesní námitku a neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, která by zvláštního zjištění vyžadovala, ba ani nenamítá, že nařízená úprava komínu nedostačuje.
Námitkou obsaženou teprve v odvolání st-lově k žal. úřadu, kterou st-l se domáhal toho, aby »komín v označeném místě byl zakázán«, a jež obsahově není totožná s námitkou uplatněnou při komisi, nemohl se žal. úřad věcně zabývati, neboť, nebyvši vznesena při komisi, je podle svrchu zmíněné zásady koncentrační prekludována. Jestliže však se žal. úřad v nař. rozhodnutí o této prekludované námitce výslovně nezmínil, nelze v tom shledávati vytýkanou podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zákona o nss. Proto je bezdůvodná i námitka vadnosti řízení, vytýkající, že nař. rozhodnutí není řádně odůvodněno z té příčiny, že neobsahuje důvodů o zamítnutí právě dotčené prekludované námitky.

Citace:

Č. 14017. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1138-1141.