NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 80.

Nároky ze správy. — Článku 347 obch. zák. nelze použíti obdobně na obchody místní. — Byla-li kupní cena za dobytče zaplacena po zjištění vad zřízencem kupujícího, který o vadách nevěděl, není to o sobě konkludentním činem, kterým se kupující vzdává nároků ze správy. — Nároku na zrušení kupní smlouvy není také překážkou, že kupující zpeněžil kůži z poraženého dobytčete, jehož maso a kosti musily býti zničeny.
(Rozh. ze dne 11. března 1919, Rv l 144/19.)
Žalující společnost pro zpeněžení dobytka koupila a převzala prostřednictvím svého zástupce od žalovaného v X. dne 11. dubna 1918 vola na porážku. Po porážce dne 13. dubna 1918 bylo zjištěno, že maso jest následkem choroby dobytčete nepoživatelné. Bylo proto zničeno a kůže prodána. Vůči žalobě na zrušení kupní smlouvy a vrácení trhové ceny po srážce výtěžku za kůži namítal žalovaný mezi jiným, že žalobkyně se vzdala nároku ze správy tím, že přes to, že vady byly zjištěny již 13. dubna, přece 23. dubna kupní cenu bez námitek zaplatila a také s kůží volně disponovala, čímž restituci při zrušení smlouvy nutnou, znemožnila. — Prvý soud (okresní send v Chotěboři) vyhověl žalobě. Zjistil, že vady vola nebyly zřejmy a napravitelny, poněvadž se objevily teprve po porážce, a že vůl byl jimi stižen již před odevzdáním. Námitky, že žalobkyně, zaplativši kupní cenu a prodavši kůži, se vzdala konkludentními činy nároku ze správy, odmítl, poukázav k tomu, že prodej kůže, kterou prodalo ostatně hned po zjištění vad okresní hejtmanství v Y, se netýká podstatné části a že kupní cena byla úřednicí žalující společnosti, která o vadnosti nevěděla, poukázána žalovanému jen omylem. — Odvolací soud (krajský soud v Kutné Hoře) zamítl žalobu z těchto důvodů: Žalující společnost, jak sama v žalobě udává, koupila sporného vola jako komisionár pro pomocnou akci při okresním hejtmanství v Y. Právní jednání to jest obchodem dle čl. 272 č. 3 obch. zák. a sluší na daný případ použiti ustanovení zákona obchodního (Čl. 277). Obchod ten jest koupí obchodní, kterou náleží posuzovati dle předpisů čl. 337 a násl. obch. zák., neboť předmětem smlouvy kupní bylo dobytče, tedy zboží dle čl. 337 obch. zák. Sporný vůl koupen byl dne 11. dubna 1918 v X. zástupcem žalující společnosti od žalovaného k poražení a teprve při porážce dne 13. dubna 1918 byla zjištěna naprostá nepožívatelnost, ba přímo škodlivost masa pro lidské požívání. Výtka odvolání, že se jedná o viditelnou vadu a že z důvodu toho správa jest vyloučena, jest neodůvodněna a dlužno souhlasiti se soudem první stolice, že jde o vadu skrytou, která teprve při porážce vola byla objevena. Náleží proto, ačkoliv se jedná o obchod místní, na daný případ použíti analogicky ustanovení čl. 347 obch. zák. Článek ten ustanovuje, že kupec má vady zboží po jich objevení prodávajícímu bez prodlení oznámiti, jinak pokládá se zboží za schválené. Jest tedy včasné a řádné oznámení vad předpokladem pro uplatňování práva ze správy. Sluší uvážiti, zda se žalující strana dle tohoto zákonného ustanovení zachovala. Nezpůsobilost a škodlivost masa poraženého vola následkem vnitřních chorobných proměn byla dne 13. dubna 1918 zjištěna a zástupci žalující společností, který maso dne 13. dubna prohlížel, ihned oznámena. Žalující společnost nejen že o této vadě žalovanému bez prodlení oznámení neučinila, nýbrž ještě samovolně kůží vola disponovala; neboť prodej kůže okresním hejtmanstvím v Y, dne 17. dubna 1918, tedy čtyři dny po zjištění vady, připustila. Ano žalující strana dopustila ještě dne 23. dubna 1918 poukázání kupní ceny žalovanému, což bylo bankou dne 27. dubna 1918 provedeno, takže žalovaný musil býti té důvěry, že koupený vůl byl žalobkyní bez námitky přijat. Žalující společnost teprve dopisem ze dne 13. května 1918, tedy za měsíc po zjištění vady, žádala za vrácení kupní ceny patrně z důvodu vadnosti vola. Z toho vychází, že se žalující společnost nezachovala dle předpisu čl. 347 obch. zák. a že tím pozbyla nároku ze správy. Neposoudil tedy soud první stolice věc spornou po stránce právní správně, když za tohoto stavu věci žalobě vyhověl.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalující společnosti a obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Jde o koupi místní. Čl. 347 obch. zák. výslovně stanoví, že ustanovení jeho se vztahují na obchody distanční. Není tu tedy obdoby a tudíž nemůže býti užito uvedených předpisů v tomto případě, nýbrž sluší jej řešiti dle ustanovení ob. zákona občanského. Jde o vadu nenapravitelnou a proto může žalující společnost žádati úplné zrušení smlouvy; neboť jest zjištěno, že tu vada byla již v době koupě, že při koupi nebyla však patrna. Při tom jest lhostejno, kdy kupující společnost vadu žalovanému oznámila (§ 927 obč. zák.) Práva svého nepozbyla společnost ani tím, že kůži nenabídla žalovanému. Jak již rozsudek prvé stolice uvádí, bylo zaplacení kupní ceny zařízeno, aniž by úřednice žalující společnosti, která plat poukázala, věděla o vadnosti koupeného dobytčete. Žalovanému rozdělení prací u žalující společnosti může býti lhostejným. Peníze jemu společností zaslané může přijmouti jako zaplacení kupní ceny bez ohledu na to, zdali dle vnitřního zařízení žalující společnosti schválení zboží jest předpokladem placení čili nic. Má-li ale placení býti konkludentním jednáním, dlužno hleděti přece k tomu, jak došlo k zaslání peněz a zdali zástupcové společnosti, kterým přísluší smlouvy uzavírati, platem tím projevili, že zboží, jehož vady seznali, na splnění smlouvy přijali. V případě našem poukázala úřednice žalující společnosti peníze к výplatě, aniž jí byla vadnost zboží známa. Proto nelze v zaslání peněz spatřovati vzdání se práv z vadnosti zboží společnosti příslušejících. Pokud jde o kůži, dlužno uvážiti, že netvořila samostatnou část koupě, nýbrž musí jako součást dobytčete býti buď při zrušení smlouvy prodávajícímu s hlavní věcí vrácena aneb s ní kupcem podržena. Prodávající nemá tedy nároku, by tato část, třeba nabyla zabitím dobytčete samostatné povahy, jemu po zrušení smlouvy byla vrácena, ačkoliv maso a kosti jemu vydány býti nemohou. Je-li tomu tak, neznamená prodej kůže vzdání se námitek z vadnosti dobytčete, nýbrž jest spíše opatřením k zamezení větší škody žalovaného. Kdyby bylo možno považovati kůži za samostatný předmět smlouvy, pak by podržení její kupcem také jen jako schválení koupě tohoto předmětu musilo býti posuzováno a nemělo by významu pro ostatní předmět smlouvy. Žalující společnost tedy nepozbyla nároku ze správy a jest v té příčině dovolání opřené o důvod § 503 č. 4 c. ř. s. opodstatněno.

Citace:

č. 80. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 176-178.