NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 9806.

Samospráva okresní: * Právo účastniti se v určité volební straně volby členů zemského (okresního) výboru na tuto stranu připadajících, nevzchází jmenovanému členu zemského (okresního) zastupitelstva již z toho, že ve smyslu 1. odst. § 56 zák. ze 14. července 1927 č. 126 Sb. učinil prohlášení, že s touto stranou bude voliti.
(Nález ze dne 6. dubna 1932 č. 5020.)
Věc: Jan T. a spol. v R. proti zemskému úřadu v Praze o volbu okresního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Při volbách okresního zastupitelstva v R., konaných dne 2. prosince 1928, připadl na jednotlivé volební strany tento počet mandátů: volební strana č. 1 čsl. národní demokracie 1 mandát, volební strana č. 2 čsl. strana lidová 3 mandáty, volební strana č. 3 národně socialistická 3 mandáty, volební strana č. 4 sociálně demokratická 1 mandát, volební strana č. 5 komunistická 2 mandáty, volební strana č. 6 republikánská 4 mandáty a volební strana č. 7 živnostenská 2 mandáty. Při volbě okresního výboru dne 23. února 1929 byla podle protokolu nejdříve zvolena komise, načež oni členové okresního zastupitelstva, kteří byli ve smyslu § 64 zák. č. 125/27 jmenováni z odborníků ministrem vnitra, počtem 8, předložili podle ustanovení § 71 odst. 2 a § 56 odst. 1 zák. č. 126/27 o volbách zemských a okresních zastupitelstev příslušné prohlášení, s kterou z volebních stran v okresním zastupitelstvu budou voliti, a to Fr. B., Ed. H., Lad. Š. a Em. K. s volební stranou republikánskou č. 6, Fr. Š. a Jan T. s volební stranou lidovou č. 2, Kr. P. s volební stranou živnostenskou č. 7 a Fr. L. s volební stranou národně socialistickou č. 3.
Přihlížejíc k těmto prohlášením rozvrhla pak volební komise celkový počet 8 mandátů do okresního výboru mezi volební strany takto: volební strana č. 2 lidová 2 mandáty, volební strana č. 6 republikánská 3 mandáty, volební strana č. 7 živnostenská 1 mandát, a sdružené strany č. 3 a 4 národně socialistická a sociálně demokratická 2 mandáty, z toho pak oba mandáty straně č. 3 národně socialistické. Na to přikročeno k volbám uvnitř jednotlivých volebních stran. Podle protokolu neúčastnili se těchto voleb ve volební straně č. 2 lidové jmenovaní členové Jan T. a Fr. Š., a ve volební straně č. 6 republikánské Lad. Š., a to z důvodu, že nebyli přijati do středu těchto volebních stran. Volby účastnili se v prvé z jmenovaných stran 3 členové, ve druhé 7 členů a byl zvolen v prvé straně J. B. 3 hlasy, E. P. 2 hlasy, ve druhé straně Fr. Ch. a E. H. 7 hlasy a R. B. 6 hlasy.
Proti těmto volbám podali st-lé námitky, v nichž vytýkali jako vadu volebního řízení, že jmenovaní členové Jan T., Fr. Š. a Lad. Š. nebyli připuštěni k volbě uvnitř volebních stran, ač proti prohlášení těchto členů, že budou voliti se stranou lidovou, pokud se týče republikánskou, — Č. 9806 —
tyto strany námitek nevznesly a tím získaly větší počet mandátů v okresním výboru, než by jim byl příslušel jen na základě počtu členů volených. K odmítnutí uvedených tří jmenovaných členů došlo teprve, když měly býti provedeny volby uvnitř jednotlivých volebních stran, k tomu však již nemělo býti přihlíženo a uvedení členové měli býti přes to k volbě připuštěni. Ostatně vzchází jmenovanému členu právo voliti členy okresního výboru již tím, že prohlásí, že bude voliti s některou volební stranou, a není vůbec závislé na tom, zda tato volební strana prohlášení to přizná či nikoli.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad uvedené námitky z těchto důvodů: § 56 odst. 1 řádu volení stanoví pouze, že jmenovaní členové prohlásí, s kterou z volebních stran budou voliti, neobsahuje však žádného ustanovení o tom, že by dotyčná strana byla povinna přihlásivší se členy přijati. Z toho vyplývá, že řečeným ustanovením není nijak omezeno samozřejmé a již z podstaty pojmu »strany« vyplývající oprávnění strany upravovati, po případě revidovati poměr členů ke straně, jevící se prakticky hlavně v právu, členy do strany se hlásící podle volné úvahy přijímati nebo je odmítati nebo dokonce členy již přijaté ze strany vylučovati. Je-li však tomu tak, pak nelze spatřovati nezákonnost v tom, že v daném případě strana lidová a strana republikánská odmítly přijetí k nim se přihlásivších jmenovaných členů okresního zastupitelstva. Rovněž nepadá na váhu, že jmenované strany odmítly přijetí přihlásivších se členů teprve po provedeném rozvržení mandátů a proto podle názoru st-lů opožděně, ježto řád volení neobsahuje žádného ustanovení o tom, kdy se má strana o přijetí neb odmítnutí členů vyjádřiti, a dlužno tudíž míti za to, že k odmítnutí přijetí nutno vždy přihlížeti, bylo-li prohlášeno včas, t. j. ještě před začátkem volby, kterýžto předpoklad jest v tomto případě splněn. Na druhé straně nutno však zdůrazniti, že prohlášení jmenovaných členů okresního zastupitelstva, se kterou stranou budou členy okresního výboru voliti, jsou dle 2. věty 1. odst. § 56 cit. zák. (přihlížejíc k prohlášení členů jmenovaných) pro volební komisi závazna do té míry, že nezáleží vůbec na tom, zda ta která volební strana přijme do svého středu jmenovaného člena okresního zastupitelstva, který prohlásil, že s ní chce okresní výbor voliti, nýbrž že již tímto prohlášením zvětšuje se počet členů této strany tak, že se při rozvrhu mandátů okresního výboru musí s touto stranou počítati, jakoby počet zvolených členů této strany byl o příslušný počet mandátů zvětšen, a nelze tudíž ani po této stránce, která jest rovněž předmětem námitek, spatřovati v postupu volební komise nějaké porušení předpisů řádu volení.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
V dnešním sporu šlo o volbu okresního výboru, kterou jest podle ustanovení 2. odst. § 71 zák. ze 14. dubna 1920 č. 330 Sb. ve znění zák. ze 14. července 1927 č. 126 Sb. vykonati podle obdoby §§ 54 až 57 tohoto zák., t. j. podle obdoby ustanovení, daných v témže zákoně pro volbu výboru zemského. V té příčině jest mezi stranami sporno, jak sluší vykládati předpis § 56, jenž o způsobu volby zemského výboru — Č. 9806 —
stanoví, že členové jmenovaní prohlásí, s kterou z volebních stran v zemském zastupitelstvu budou voliti, načež komise, řídící volbu zemského výboru, určí podle zásad poměrného zastoupení, přihlížejíc k prohlášení členů jmenovaných, počet členů zemského výboru, připadající na každou z volebních stran, zastoupených v zemském zastupitelstvu. K tomu pak jest stanoveno v odst. 4., že volbu členů a náhradníků provedou členové příslušné volební strany nadpoloviční většinou hlasů.
Otázkou, kterou jest na základě tohoto předpisu řešiti, jest pak, za jakých předpokladů mohou se jmenovaní členové zemského zastupitelstva účastniti voleb jednotlivých členů zemského výboru uvnitř určitých volebních stran.
Stížnost hájí názor, že členové jmenovaní stávají se jmenováním po zákonu členy zastupitelstva a příslušejí jim táž práva jako členům voleným. Míní tu zákon č. 125/27 o organisaci politické správy a dovolává se jeho § 73 (případně 26), podle něhož okresní (zemské) zastupitelstvo volí ze sebe na volební období okresní (zemský) výbor, z čehož po názoru stížnosti plyne, že zákon organisační dává právo voliti okresní (zemský) výbor všem členům zastupitelstva, tedy i členům jmenovaným. Toto právo členů jmenovaných, založené zákonem organisačním, nebylo nikterak dotčeno zákonem č. 126/27 o volbách zemských a okresních zastupitelstev, jenž v § 54 má opět ustanovení, že v prvé své schůzi zvolí zemské zastupitelstvo ze sebe zemský výbor, při čemž se poukazuje na § 26 organisačního zák., jenž v 2. odst. stanoví, že volby jest provésti způsobem, jejž stanoví zákon v § 13 zmíněný, t. j. právě zákon o volbách zemských a okresních zastupitelstev č. 126/27. Z toho dedukuje stížnost, že kdo má právo voliti okresní (zemský) výbor, jest stanoveno v zákoně organisačním, kdežto volební řád určuje jen způsob volby. Praví-li pak tento volební řád v § 56, že členové jmenovaní prohlásí, s kterou z volebních stran budou voliti, určuje tím, že tito členové volí s onou stranou, pro kterou se prohlásí, a jest pak právo členů jmenovaných voliti s určitou stranou závislé výhradně na jejich prohlášení, bez ohledu, zda strana, pro niž prohlášení znělo, s ním souhlasí. Prohlášení to jest jednostranným právem jmenovaného člena, a jeho účinky t. j. možnost voliti se stranou, pro niž prohlášení znělo, nemohou býti zmařeny tím, že tato strana prohlášení to odmítne. Názor opačný jest sice vysloven ve zprávě ústavně právního výboru k návrhu zák. č. 126/27, leč v zákoně samém výrazu nedošel.
K těmto vývodům stížnosti jest předem poznamenati tolik, že pro otázku, která má býti řešena, nelze nic čerpati z antithese, v jakou stížnost klade na jedné straně zákon č. 125/27 o organisaci politické správy a na druhé straně zákon č. 126/27 o volbách zemských a okresních zastupitelstev. Vždyť nejde tu při zákoně prvém o normu nadřaděnou, přes jejíž hranice by nesměla překročiti norma druhá, jako jest tomu v případě, kde nařízení vlády, provádějící podle § 55 úst. listiny určitý zákon, může býti vydáno jen v mezích tohoto zákona. Jde tu o dvě normy souřadné, z nichž každá upravuje materii jinou. — Č. 9806 —
Jest pravda, že vzhledem k předpisu § 12, případně § 64 zákona organisačního, jenž praví, že dvě třetiny členů příslušného sboru jsou voleny podle § 13 (§ 65) a že ostatní členy jmenuje vláda (ministr vnitra), není v zásadě, pokud tak zvláště není stanoveno, rozdílu mezi členem voleným a členem jmenovaným a že tedy s hlediska těchto předpisů příslušejí členům jmenovaným táž práva jako členům voleným. Právě tak nerozlišuje mezi členy volenými a jmenovanými ustanovení §§ 26 a 73 téhož zák., jež předpisují, že zemské (okresní) zastupitelstvo volí ze sebe na volební období zemský (okresní) výbor. Než obě tato ustanovení odkazují ke zvláštnímu zákonu, jímž jest právě zákon současně vydaný č. 126/27 o volbách zemských a okresních zastupitelstev, jímž jest ve smyslu § 26 org. zákona proveden způsob, jakým se volby zemského (okresního) výboru mají prováděti.
Jest proto tento zákon č. 126/27 jediným pramenem, na jehož základě možno řešiti otázku, jakým způsobem mají se volby výboru prováděti, v což zahrnuta jest ovšem i otázka, kterým členům zastupitelstva a za jakých předpokladů jim přísluší právo členy zemského, pokud se týče okresního výboru voliti.
Jest jasno, že tomuto zákonu nebrání nic, aby otázku tuto jakkoli upravil, zejména aby ono právo voliti členy zemského (okresního) výboru přiznal jen některým členům zastupitelstva, pokud se týče právo to přiznal jiným jen za určitých podmínek, to vše ovšem za samozřejmého předpokladu, že nebude tak v rozporu s hledisky ústavní listiny. Úprava ta provedena jest v § 56, jehož obsah, týkající se dnešní otázky, byl již uveden. Aby jasněji bylo lze postihnouti jeho význam, nutno uvésti, že původní osnova zákona (vládní návrh — tisk č. 820 poslanecké sněmovny 1927) řešila věc jinakým způsobem, předpisujíc, že komise určí podle zásad poměrného zastoupení počet členů zem. výboru, připadající na každou z volebních stran a na členy jmenované, kteří jsou pro volbu zem. výboru samostatnou volební stranou. Podle tohoto předpisu osnovy měli tedy členové jmenovaní tvořiti samostatnou volební skupinu, a v ní pak měli již bez dalšího ex lege právo voliti jednotlivé členy zem. výboru v počtu na tuto skupinu připadajícím.
Výbor ústavně právní poslanecké sněmovny (tisk 1102) nepřijal však toto řešení, nýbrž navrhl změnu ve znění, jež tvoří dnešní obsah zákonného ustanovení § 56. Podle něho prohlásí jmenovaní členové, kterou volební stranu budou voliti, načež volební komise, přihlížejíc k tomuto prohlášení, určí počet členů zem. výboru, připadající na každou z volebních stran, zastoupených v zemském zastupitelstvu. Dnešní znění zákona netvoří tedy již samostatné volební skupiny jmenovaných členů, v níž právo voliti členy zem. výboru v počtu na tuto skupinu připadajícím mělo příslušeti každému jmenovanému členu ex lege bez dalších podmínek, nýbrž odkazuje jmenované členy na volební strany volebního řízení již se účastnivší a v zem. zastupitelstvu zastoupené a dovoluje jmenovaným členům účastniti se volby zem. výboru jen v rámci těchto volebních stran. — Č. 9806 —
Z toho důvodu jest jmenovaným členům prohlásiti, s kterou volební stranou budou voliti. Prohlášení toto má pak ten důsledek, že spoluurčuje, jaký počet členů ta která volební strana bude voliti do zem. výboru, zároveň však jest nutným předpokladem, za něhož zákon členům jmenovaným vůbec dovoluje, aby se volby zem. výboru účastnili, takže jmenovaný člen, jenž prohlášení pro určitou volební stranu neučiní, jest z práva voliti členy zem. výboru zásadně vyloučen.
Otázkou však zůstává, zda prohlášením jmenovaného člena, že bude voliti s určitou volební stranou v zem. zastupitelstvu zastoupenou, již eo ipso vzniká jmenovanému členu právo v této volební straně skutečně se volby členů zem. výboru na ni připadajících účastniti, či zda prohlášením takovým není uskutečněn jen in abstracto předpoklad, za něhož zákon aktivní účast jmenovaných členů při volbě zem. výboru dovoluje, kdežto samo právo jmenovaného člena skutečně spolupůsobiti ve straně, pro niž se prohlásil, při volbě členů na ni připadajících, bylo by vázáno nějakou podmínkou další, totiž tím, že tato strana ono prohlášení přijme.
Po této stránce nemá § 56 positivního ustanovení, nýbrž praví prostě ve 4. odstavci, že volbu členů i náhradníků (zem. výboru) provedou členové příslušné volební strany nadpoloviční většinou hlasů. Koho sluší rozuměti členem volební strany, zákon zde blíže neurčuje. Tolik však lze míti za jisto, že členy příslušné volební strany, kteří podle 4. odst. § 56 mají prováděti volbu členů zem. výboru, nejsou jen osoby, jež byly zvoleny za členy zem. zastupitelstva z kandidátní listiny této volební strany, nýbrž v principu i členové jmenovaní, kteří prohlásili, že s touto volební stranou budou voliti; neboť kdyby prohlášení, o němž se mluví v 1. odst. § 56, nemělo aspoň in abstracto zakládati přípustnost, aby se členové jmenovaní mohli účastniti volby zem. výboru uvnitř volebních stran, nýbrž bylo požadováno jen k tomu cíli, aby se zřetelem k němu určil se počet mandátů na jednotlivé volební strany připadající, nepožadoval by zákon právě prohlášení, s kterou volební stranou bude člen jmenovaný voliti, nýbrž prohlášení obsahu jiného.
Leč i při tom zůstává otevřena otázka, jak nahoře byla vyznačena. Jasné odpovědi zákon nemá, ač původci vládního návrhu zákona, opouštějíce ve svém projektu při osnově § 56 ustanovení 1. odst. § 8 vl. nař. č. 26/24, podle něhož byli členové župního zastupitelstva vládou jmenovaní povinni prohlásiti, s kterou z volebních stran, zastoupených v župním zastupitelstvu, budou voliti při volbách podle poměrného zastoupení, upozornili, že schází ustanovení pro případ, že strana, pro kterou se jmenovaní členové prohlásí, jich nepřijme.
Zde nutno však uvážiti, že přes výtky, jež jak po stránce účelnosti, tak po stránce etické vládní návrh vznesl proti onomu ustanovení 1. odst. § 8 vl. nař. č. 26/24, přece zákonodárce nepřijal projekt vládní, nýbrž vrátil se, přijav osnovu výboru ústavně právního, k řešení, jak již bylo provedeno v cit. vl. nařízení. Tím dáno jasně na jevo, jak velkou váhu klade zákonodárce na volební strany hlasování občanů podrobené, jež jedině uznává za nositelky mandátů do zem. výboru a vedle nichž neuznává žádné jiné skupiny. Klada důraz na to, že tímto řešením se důsledně provádí zásada poměrného zastoupení (tisk 491 senátu Nár. Shromáždění 1927), přeje si, aby při volbách zem. výboru byly mandáty členů zem. výboru soustředěny jen ve volebních stranách, to jest, aby obsazení mandátů dělo se podle vůle volebních stran. Tomuto nazírání zákonodárcovu by však neodpovídalo, kdyby právo jmenovaného člena voliti členy zem. výboru s určitou volební stranou bylo závislé jen na jeho vůli, projevené prohlášením, že s onou stranou bude voliti, neboť pak by se snadno mohlo státi, že na základě prohlášení několika členů jmenovaných pro určitou volební stranu budou při volbě členů zem. výboru členové volební strany zmajorisováni, aniž se proti tomu jakkoli budou moci brániti.
Uváží-li se pak, že podle 4. odst. § 56 má býti volba členů zem. výboru provedena členy příslušné volební strany, že však zákon nikde nestanoví, že již prohlášením podle 1. odst. stává se jmenovaný člen členem volební strany, pro niž se prohlásil, nelze dojíti k jinému závěru, než že právo jmenovaného člena voliti členy zem. výboru s určitou volební stranou může býti založeno teprve tenkráte, jestliže volební strana, pro niž jeho prohlášení znělo, s tímto prohlášením projeví souhlas, toto prohlášení přijme, kdežto odmítne-li je, jmenovaný člen přes svoje prohlášení, že s touto stranou bude voliti, voleb členů zem. výboru uvnitř této strany se zúčastniti práva nemá.
Jiná jest ovšem otázka, kdy takový projev volební strany prohlášení jmenovaného člena odmítající musí se státi, aby mohl projeviti účinek proti členu jmenovanému, zvláště pak i otázka, jakým reflexem působí takový odmítající projev volební strany při určování, jaký počet členů zem. výboru připadne na tuto volební stranu. Leč otázkami těmi se nss v dnešním sporu nemohl zabývati, kdyžtě stížnost svým obsahem nedává k tomu vůbec příležitosti.
Neuplatňujíc již hlediska, jež zastávali st-lé ve svých námitkách, že volební strany č. 2 a 6 neprojevivše ihned námitek proti prohlášení jmenovaných členů Fr. Š., Jana T. a Lad. Š. a obdrževše tak na základě jejich prohlášení větší počet mandátů do zem. výboru, s prohlášením uvedených jmenovaných členů již mlčky projevily souhlas a nemohly pak při volbě samé činiti prohlášení opačné s účinkem proti uvedeným jmenovaným členům, omezila se stížnost na jedinou námitku, to jest, že právo člena jmenovaného voliti s určitou volební stranou jest založeno již samým jeho prohlášením beze zřetele k tomu, zda volební strana tato prohlášení přijme. Názor ten jest však, jak již uvedeno, mylný, pročež slušelo stížnost, jež jediné tento názor hájí, zamítnouti.

Citace:

č. 9806. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 711-716.