NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6572.

Banky: Žádost banky, aby bylo v platnosti ponecháno povolení — jí dříve udělené — vydávati vkladní knížky a přijímati na ně vklady, nelze zamítnouti z důvodu, že bance bylo povoleno příročí.
(Nález ze dne 20. května 1927 č. 10715.)
Věc: Firma »Ludová Banka« v K. proti ministerstvu financí (min. r. Dr. Tob. Kudela) stran povolení vydávati vkladní knížky a přijímati na ně vklady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. fin. žádosti stěžující si banky z 26. října 1925 za povolení ku přijímání vkladů na knížky (listy) ve smyslu § 1 zák. z 10. října 1924 č. 239 Sb., ježto výnosy z 28. května 1925 a z 2. září 1925 nařízeno bylo ústavu úplné příročí s platností do 31. března 1926 a nebylo mu současně povoleno, aby podle § 6 odst. 2. zák. z 10. října 1924 č. 240 Sb. svou obch. činnost po dobu trvání příročí dále vykonával. Podotknuto, že rozhodnutí to opírá se o § 4 zák. č. 239/24 a banka upozorněna na trestné následky § 30 cit. zák. O stížnosti na rozhodnutí to podané uvážil nss toto: — — — —
Stížnost namítá, že nezákonný je důvod, pro který žádost st-lčina byla zamítnuta, uvádějíc především, že o § 4 zák. z 10. října 1924 č. 239 Sb. nelze opříti zamítnutí žádosti za uznání již uděleného povolení k vydávání vkladních knížek a přijímání vkladů.
Nař. rozhodnutí nedovolává se jako důvodu pro zamítnutí žádosti st-lky jiného ustanovení zákonného, než cit. § 4. Odv. spis žal. úřadu hájí pak výslovně stanovisko, že povolení příročí opravňuje žal. úřad, aby povolení k vydávání vkladních knížek již udělené neuznal čili jinými slovy, aby žádost podanou dle § 3 odst. 2. zák. č. 239/24 zamítl proto, poněvadž žádající si společnosti bylo povoleno příročí. Na stanovisku tom stál i zástupce žal. úřadu při veř. ústním líčení. Názor ten je mylný.
§ 4 cit. zák. ustanovuje jen, kdy oprávnění podle § 3 přijímati vklady na knížky vkladní může býti odňato a stanoví jako jeden z případů i případ, bylo-li oprávněnému ústavu povoleno příročí. Nelze tedy z důvodu v § 4 cit. zák. uvedeného zamítnouti žádost, kterou bylo se domáháno toho, aby povolení již udělené bylo ponecháno v platnosti. Žádost takovou lze zamítnouti jen pro nedostatek předpokladů uvedených v § 3 odst. 2 lit. a—c, nikoli však z důvodu § 4, jenž vztahuje se na žádosti za udělení povolení, domáhajících se ho dle § 3 odst. 3 cit. zák.
Byla-li tedy primerní žádost st-lky, opírající se o ustanovení § 3 odst. 2. cit. zák. a žádající deklaratorní výrok žal. úřadu, že povolení st-lce udělené zůstává v platnosti, zamítnuto z důvodu uvedeného v § 4 cit. zák., je rozhodnutí nezákonné.

Citace:

č. 6572. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 892-893.