Čís. 17496.Usnesení odvolacího soudu, jímž zrušil zcela rozsudek prvého soudu zamítající žalobu o uznání nemanželského otcovství a placení výživného, ačkoliv z důvodů zrušovacího usnesení je patrno, že odvolací soud rozsudek prvého soudu v otázce uznání nemanželského otcovství změnil a že zrušení se týká jen nároku na výživné, s nímž se prvý soud v důsledku svého odchylného názoru o otázce uznání nemanželského otcovství nezabýval, je podle § 477 č. 9 c. ř. s. zmatečné.(Rozh. ze dne 1. prosince 1939, R I 686/39.)Rozsudkem prvého soudu ze dne 31. července 1939 č. j. Ck 4/39—28 byla žaloba nezletilé Blanky F. podaná na Karla Š. o nemanželské otcovství a placení výživného zamítnuta, poněvadž prvý soud neuvěřil svědkyni, nemanželské matce Marii F., pokud udala, že v kritické době se žalovaným souložila. Odvolací soud, opakovav důkaz výslechem nemanželské matky Marie F. jako svědkyně, uvěřil jí a zjistiv, že s ní žalovaný Karel Š. dne 13. června 1938 souložil, dospěl k závěru, že tu platí, hledíc k narození dítěte dne 8. března 1939, spadajícího do kritické doby, zákonná domněnka, že je žalovaný otcem žalujícího dítěte. Při tom nerozhodl soud odvolací věcně v této části o žalobě, nýbrž zrušil usnesením rozsudek prvého soudu a uložil mu nové jednání a rozhodnutí, ježto prvý soud důsledkem svého rozhodnutí se nezabýval otázkou výživného a neučinil v tom směru potřebná zjištění. Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: V rozhodnutí odvolacího soudu jde o změnu rozsudku prvého soudu toho dosahu, že místo zamítnutí žádosti žalobní na uznání otcovství žalovaného Karla Š. k nezletilé žalobkyni došlo k jejímu kladnému vyřízení, totiž k vyhovění jejímu. Tím bylo, hledíc k ustanovení § 497, odst. 2 c. ř. s., vyhověno odvolání žalobkyně v rámci odvolacího návrhu, aby napadený rozsudek soudu prvého byl případně změněn v ten rozum, že se žalovaný pokládá za otce dítěte nezletilé Blanky F. Bylo tedy odvolacím soudem o zažalovaném nároku rozhodnuto věcně, což se ovšem mělo státi rozsudkem. Avšak odvolací soud rozhodl usnesením, vyhradiv mu právní moc. Ve výroku uvedl pak výslovně, že se odvolání vyhovuje, rozsudek soudu prvého se zrušuje a věc se vrací soudu prvému k doplnění řízení a k novému rozhodnutí. Ke zrušení tomuto došlo podle důvodů jedině proto, že se prvý soud v důsledku svého odchylného názoru, zamítnuv žalobu, nezabýval další částí zažalovaného nároku a neučinil potřebné zjištění pro přisouzení výše požadovaného výživného a že tu není tudíž dán dostatečný podklad pro toto rozhodnutí (§ 496 č. 2 c. ř. s.). I z tohoto odůvodnění patrno, že odvolací soud v otázce, zda je pokládati žalovaného za otce nezletilé žalobkyně, rozhodl věcně změnou prvého rozsudku a že se zrušení mělo vztahovati jen na nevyřízenou dosud otázku výše výživného. Rozhodl-li však odvolací soud v prvém směru usnesením místo rozsudkem, založil tím zmatečnost podle § 477 č. 9 c. ř. s. (srov. rozhodnutí č. 8838 Sb. n. s. úsudkem z opaku), a to tím spíše, když tak volenou formou rozhodnutí odňal žalobkyni možnost podati dovolací odpověď, k níž by byla oprávněna při rozhodnutí odvolacího soudu ve správné formě rozsudku.