Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3387.


Pojišťovací zákon ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. Opožděné oznámení pojistné příhody. Jest na pojistníku, by dokázal, že nestihá ho ani obmyslnost ani hrubá nedbalost, nebo že řádné a včasné neoznámení nemělo vlivu na zjištění příhody nebo škody. V pojišťovacích podmínkách nelze pojistníku přičítati i pouhé nedopatření v tomto směru.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1924, Rv I 1224/23.)
Žalobce domáhal se na žalované pojišťovně náhrady škody, kterou prý utrpěl krádežemi vloupáním, jež u něho spáchány byly v noci ze dne 6. na 7. dubna 1922, v noci ze 7. na 8. dubna 1922, v noci ze 4. na 5. května 1922 a konečně v červenci 1922. Oba nižší soudy žalobu zamítly, uznavše opodstatněnou námitku žalované, že žalobce neoznámil pojišťovně krádeže řádně a včas, takže podle článku 19. poj. smlouvy ztratil právo na plnění se strany pojišťovatelky. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Podle zjištění prvního soudu, které odvolací soud převzal, oznámil žalobce pojišťovně první dvě krádeže lístkem, daným na poštu dne 10. dubna 1922, který došel pojišťovnu dne 14. dubna 1922; krádež z května 1922 oznámil dopisem nedatovaným, který došel pojišťovnu dne 12. května 1922, a krádež z července 1922 teprve dopisem ze dne 10 . srpna 1922, ačkoliv podle čl. 16 všeobecných pojišťovacích podmínek měl žalobce oznámiti krádeže neodkladně, buď pojišťovně telegraficky, nebo zmocněnému jednateli ústně nebo telefonicky a potvrditi je neprodleně písemně. Nesprávné právní posouzení věci podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. spatřuje žalobce v tom, že závazek ku telegrafickému oznámení spáchaných krádeží nemůže prý uzavřenou pojišťovací smlouvu zrušiti, i kdyby nebyl dodržen. Dovolatel směsuje tu — a také na jiných místech dovolacího spisu, zrušení pojišťovací smlouvy a ztrátu pojistného nároku následkem nesplnění oznamovacích povinností a není v právu. Nelze ovšem souhlasiti s nižšími soudy, pokud přiznávají čl. 19 všeob. poj. podmínek bezvýhradnou účinnost. Článek ten zní: »Poruší-li pojistník některou z povinností ve čl. 16—18 uvedených, ztratí právo na plnění pojišťovatelovo. Tento právní následek nastává; nepřičítá-li se pojistníkovi ani úmysl ani hrubá nedbalost, nebo nemělo-li porušení vlivu ani na zjištění neb objem plnění pojišťovatelova«. Podle tohoto doslovu by pojistníka neomlouvalo ani nedopatření, ani ta okolnost, že snad řádné a včasné neoznámení krádeží nemělo vlivu ani na zjištění pojistné příhody ani na zjištění neb objem plnění pojišťovny. Tak tomu — jak se zdá — nižší soudy také rozuměly. Nynější doslov druhé věty čl. 19 odporuje však předpisu §u 32 (3) zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák., kterýžto předpis jest podle §u 42 cit. zák. rázu donucovacího a nemůže smlouvou v neprospěch pojistníka býti změněn. Předpis §u 32 cit. zák., který podle §u 167 čís. 19 téhož zákona vstoupil v účinnost již dne 1. ledna 1918, pojednává o t. zv. doložkách průpadných a to v odstavci (3) o průpadných doložkách, dostavila-li se již pojistná příhoda, jak tomu v projednávaném případě; § 32 (3) poj. zák. vylučuje použiti průpadné doložky v neprospěch pojistníka, a) netíží-li ho co do porušení závaznosti ani úmysl ani hrubá nedbalost, b) nemělo-li porušení závaznosti vlivu ani na zjištění pojistné příhody, ani na zjištění neb objem pojistitelova závazku. Zákon tedy stanoví pravý opak toho, co praví nynější doslov druhé věty čl. 19 vš. poj. podmínek, která uvedena byvši v soulad s §em 32 (3) poj. zák., musila by správně zníti: »Tento právní následek nenastává, nepřičítá-li se...«. Avšak tato nesprávnost není způsobilou, aby přivodila rozhodnutí, pro žalobce příznivější. Průvodní břemeno spočívá totiž na pojistníkovi. Pojišťovně stačí, dokáže-li, že pojistník oznamovací povinnosti podle §u 39 (1) poj. zák. ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. (ohledně oznámení pojistné příhody) řádně nedostál, a jest věcí pojistníka, aby tvrdil a dokázal, že nestihá ho ani úmysl ani hrubá nedbalost, nebo že řádné a včasné neoznámení pojistné příhody nemělo vlivu na zjištění příhody nebo škody. Protože žalobce nic takového netvrdil ani nedokázal, protože dále způsob oznamování pojistné příhody může býti smlouvou blíže stanoven a protože čl. 16 odstavec prvý vš. poj. podm. stanoví neprodlené telegrafické oznámení pojišťovně, neb ústní nebo telefonické oznámení zmocněnému jednateli, což vše žalobce neučinil a také písemné zprávy opožděně zasílal, byla pojišťovna oprávněna použiti průpadné doložky ve smyslu čl. 19 první věta vš. poj. podm. Již tím ztratil žalobce nárok na náhradu škody a přes to mohla pojišťovna podle §u 32 (4) poj. zák. čís. 501 z roku 1917 podržeti premii za dotyčnou pojistnou periodu.
Citace:
č. 3387. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 64-66.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).