Čís. 16403.

V nesporném (pozůstalostním) řízení o návrhu na prohlášení fideikomisární substituce za neplatnou jsou všechny osoby, jichž se fideikomisární substituce týká, oprávněny k opravným prostředkům proti rozhodnutí o dotčeném návrhu. Výklad závěti, uznané účastníky pozůstalostního řízení, a otázka přípustnosti fideikomisární substituce stanovené zůstavitelem v závěti náleží do pozůstalostního řízení a nelze v něm znova rozhodovati o otázce fideikomisární substituce, která byla pravoplatně rozhodnuta zřízením fideikomisární substituce.
(Rozh. ze dne 20. října 1937, R I 906/37.)
Zůstavitel Josef M. ustanovil v testamentu ze dne 25. května 1914 za universální dědičku svou manželku Marii M. a ustanovil dále i to, jak má sama poříditi o části jmění, které jí z jeho pozůstalosti napadlo, i osoby v testamentu blíže uvedené, z jejichž potomků měla ustanoviti jednoho nejzpůsobilejšího jako nástupce jedné poloviny domku č. p. 230, zapsaného ve vložce č. 2106 pozemkové knihy kat. území J., s povinnostmi v testamentu blíže uvedenými a jednoho rovněž nejzpůsobilejšího jako nástupce jedné poloviny domku č. p. 307 v ]., zapsaného ve vložce, č. 2428 pozemkové knihy téhož kat. území, s povinnostmi v testamentu blíže určenými. Podle odevzdací listiny okresního soudu v J. ze dne 22. června 1915, č. |. A 348/14-11, opravené usnesením téhož soudu ze dne 21. dubna 1917, č. j. A 348/14-29, byla potom zřízena a v pozemkové knize zapsána fideikomisární substituce, a to: 1. ve vložce č. 2106 pro jednoho z potomků Josefa S., Dr. Rudolfa S. a Stanislava S. s tím, že přejímatel jest povinen při dosažení 30 let vyplatiti potomkům uvedených 2000 Kč a potomkům po Antonínu M. 1000 Kč, potomkům po Marii T. 1000 Kč. 2. ve vložce č. 2428 pro jednoho z potomků Antonína M. a Marie T. s tím, že přejímatel pří dosažení 30 let jest povinen vyplatiti svým. sourozencům 1000 K. Marie M. zemřela dne 12. prosince 1936 a ve své závěti ze dne 14. listopadu 1930 uvedla, že odevzdává ve smyslu testamentu svého manžela Josefa M. polovici domu č. p. 230 v J. Miladě L. a polovici domu č. p. 307 v J. Oskaru T. a že jsou tito substituti povinni splniti povinnosti jim v testamentu jejího manžela Josefa M. uložené, kdežto za universální dědičky svého volného jmění že ustanovuje dcery svého bratra Miladu L. a Jiřinu S. Soud prvé stolice na návrh Jiřiny S., provdané Ž., prohlásil usnesením ze dne 1. března 1937, č. j. A 348/14-33, shora uvedenou fideikomisární substituci za neplatnou s tím, že může býti z pozemkové knihy vymazána, vycházeje z 'názoru, že zůstavitel Josef M. ve svém' posledním' pořízení sám neustanovil substituty, kteří by měli nastoupiti dědictvím po smrti jím povolané universální dědičky Marie M., nýbrž přenechal jmenování substitutů osobě jiné, své manželce, čímž byly .porušeny předpisy §§ 564 a 608 obč. zák., podle kterých musí zůstavitel sám určiti svého .dědice i jeho substituta. Rekursní soud zrušil na rekurs Bruna a Oskara T-ových, synů Marie T-ové, zastoupených Zbyňkem T-em, usnesení prvého soudu jako nezákonné. Důvody: Fideikomisární substituce, která byla napadeným usneseními prohlášena za neplatnou, byla zřízena odevzdací listinou a byla podle vložena do pozemkové knihy. Pozůstalost po Josefu M. byla vydáním odevzdací listiny z 22. června 1915 pravoplatně skončena a odevzdací listina nabyla právní moci. Tím pozůstalostní řízení po Josefu M. bylo soudem definitivně skončeno a pozůstalostní soud nemůže vydávati rozhodnutí, která jsou v odporu s odevzdací listinou, nemůže ji pozměňovati ani opravovati tak, že se některá ustanovení v odevzdací listině obsažená prohlásí za neplatná. Jakmile byla pozůstalost projednána a odevzdána, nelze se domáhati zrušení projednání, odevzdání pozůstalosti a odevzdací listiny (rozh. č. 3172 Sb. n. s.). Po právní moci odevzdací listiny nelze jí odporovati v nesporném řízení (Gl. U. č. 3889, 6796). Soud prvé stolice opřel své rozhodnutí o § 564 obč. zák., avšak v nesporném řízení se nemůže dovolávati změny, vlastně zrušení pravoplatné odevzdací listiny. Bylo proto rekursu jako odůvodněnému vyhověno a napadené usnesení zrušeno jako nezákonné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Jiřiny Ž.
Důvody:
Dovolací stěžovatelka Jiřina Ž. vytýká především, že Zbyněk T. nebyl oprávněn k rekursu. Tu ovšem přehlíží, že Zbyněk T. nepodal rekurs svým jménem, nýbrž jako zástupce svých bratrů Bruna a Oskara. T., byv k tomu zmocněn plnou mocí ze dne 30. prosince 1936. Všichni tito bratří jako potomci sestry zůstavitele Josefa M. Marie T. náleží do skupiny osob, jichž se fideikomisární substituce týká, mohou proto býti usnesením prvého soudu, kterým byla ona fideikomisární substituce prohlášena za neiplatnou, přímo dotčeni a byli tudíž ve smyslu §§ 6 a 37 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. oprávněni k rekursu proti uvedenému usnesení. Ve věci 'Samé jest míti na zřeteli, že výklad testamentu účastníky uznaného, a tudíž i otázka přípustnosti fideikomisární substituce v testamentu tom stanovené, je právním posouzením, které náleží do pozůstalostního řízení nesporného. V projednávanémi případě byla otázka fideikomisární substituce pravoplatně vyřízena tím, že fideikomisární substituce ta byla zřízena, a nelze proto o ní znovu rozhodovati, zejména když byla zřízena podle souhlasného odevzdacího návrhu všech účastníků ze dne 14. listopadu 1914, tedy na základě dědické dohody. Ostatně i kdyby zůstavitelka Marie M. nebyla bývala vázána onou fideikomisární substitucí, ona přece, respektujíc vůli svého zemřelého manžela Josefa M., projevenou v testamentu ze dne 25. května 1914, pořídila ve své závěti ve smyslu jeho přání, k čemuž byla oprávněna, a nelze seznati, proč by toto její poslední pořízení, je-li jinak platné, nemělo býti i v té příčině platné a účinné, jak mini prvý soud a dovolací stěžovatelka.

Citace:

č. 16403. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 388-390.