NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6341.

Úrazové pojištění dělnické (zákon ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. na rok 1888).
Předpis §u 46 úraz. zák. vylučuje použití §u 1315 obč. zák. Ustanovení §u 45, druhý odstavec, úraz. zák. vztahuje se i na společnosti s r. o. Otázka viny nebo úmyslnosti posuzuje se u společností s r. o. podle osob jednatelů.
(Rozh. ze dne 6. října 1926, Rv 1 448/26.)
Syn žalobkyně, zaměstnaný u žalované elektrotechnické firmy, byl při práci zabit elektrickým proudem. Matka usmrceného, tvrdíc, že syn byl její oporou ve stáří, domáhala se na žalované firmě placení důchodu po srážce důchodu placeného jí (žalobkyni) úrazovou pojišťovnou. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvýšším soudem z těchto
důvodů:
Provádějíc dovolací důvod podle §u 503 čís. 4 c. ř. s., shledává dovolání nesprávné právní posouzení věci v názoru odvolacího soudu, že předpis §u 46 zákona o úrazovém pojištění dělnickém ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. z roku 1888 vylučuje v tomto případě použití §u 1315 obč. zák., tvrdíc naproti tomu, že předpisu §u 46 úr. zák. nelze tu použiti, protože byl úraz zaviněn nezdatností zaměstnanců podnikatelových, a že prý v takovém případě ručí podnikatel za celou škodu podle § 1315 obč. zák. Dovolání není v právu. Jest nesporno, že jde o úraz podnikový, následkem kterého syn žalobkyně přišel o život. V takovém případě platí bezvýhradně předpis §u 46 úr. zák., podle kterého ručil by podnikatel jak vůči pojištěnci, tak vůči osobám po něm pozůstalým, za škodu jen tehdy, kdyby byl podnikový úraz úmyslně přivodil, což žalobkyně ani netvrdí. Všeobecný předpis §u 1315 obč. zák. neplatí pro ty případy, pro které byly vydány zvláštní zákonné předpisy a takovým zvláštním předpisem pro obor úrazového pojištění dělnického jest právě § 46 úr. zák., jak již odvolací soud správně vyložil (srv. také rozhodnutí čís. 3740 a 3772 sb. n. s.). Dále poukazuje dovolání na to, že v tomto případě jest podnikatelem společnost s ručením obmezeným, o které se § 45 druhý odstavec úr. zák. nezmiňuje, takže prý již z toho důvodu nepřichází tu v úvahu ani § 46 úr. zák. Ani v tomto směru není dovolání důvodno. Ustanovení §u 45 druhý odstavec úr. zák. nezmiňuje se ovšem zvláště o společnosti s ručením obmezeným, a nemohlo se ani o ní zmiňovati, protože v době vydání zákona tento druh obchodních společností ještě připuštěn nebyl. Ale přes to platí § 45 druhý odstavec a v důsledku toho i § 46 prvý odstavec úr. zák. i pro takové společnosti, ježto zákon chtěl pod předpis §u 45 druhý odstavec zahrnouti podniky úrazovému pojištění podléhající, které nenáležejí osobám fysickým, nýbrž jiným právním podmětům a jmenuje tam mimo jiné také »obchodní společnosti«, čímž míní obchodní společnosti jakéhokoliv druhu. Otázka viny nebo úmyslnosti posuzuje se pak podle oněch fysických osob, které jsou oprávněny za právnické osoby a jinaké právní podměty jednati, tedy při společnostech s ručením obmezeným podle osob jednatelů (§ 15 zák. ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.).

Citace:

č. 6341. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 361-362.