Č. 887.

Ochrana nájemníků: * Přiměřenost prvního nájemného smluveného před účinností zákona z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. nemůže úřad ani za platnosti tohoto zákona přezkoumávati.
(Nález ze dne 16. června 1921 č. 7680.)
Věc: Viktor a Růžena T. v B. (adv. Dr. Arnošt Ráž ze Smíchova) proti nájemnímu úřadu v Bubenči (zast. radou z. s. Drem St. Strobachem, za zúčastněnou stranu Dr. K. Lówy z Prahy) stran určení činže.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jako nezákonné.
Důvody: Karel K. najmul od stěžovatelů, manželů T., vlastníků domu č. p. 303 v B., dne 3. října 1919 ze čtyřpokojového bytu dřívějšího vlastníka domu tři pokoje s příslušenstvím za smluvené nájemné 2800 K.
Podáním z 18. ledna 1921 oznámil K. nájemnímu úřadu, že stěžovatelé na něm požadují vedle smluvené činže různé příplatky sumou 1040 K, tedy se smluvenou činží úhrnem 3840 K, ač předchůdce jeho, bývalý vlastník domu, v srpnu 1914 měl byt o jednu místnost větší a přiznával z něho jen 1300 K ročně, a žádal proto za přezkoumání smlouvy nájemní a určení přiměřené činže z bytu toho.
Po jednání s oběma stranami provedeném dne 28. února 1921 uznal nájemní úřad v Bubenči, že ... nájemné z bytu K. uznává se od 1. května 1921 přiměřeným penízem 2404 K, při čemž za základ vzat peníz 1800 K jako přiměřené nájemné z bytu toho v roce 1914. K této částce připočetl úřad různé přirážky a tím dospěl ke konečné cifře 2482 K roční činže.
— — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
O stížnosti do tohoto nálezu podané uvážil nejvyšší správní soud toto:
Jest nejprve zabývati se námitkou stížnosti, že žalovaný úřad nebyl oprávněn přezkoumávati smluvené první nájemné. Byt K-ův až do 3. října 1919 nesporně nebyl pronajat, byl částí bytu užívaného dřívějším majitelem domu. Z tohoto důvodu..., jakož i proto, že původní byt byl rozdělen, bylo pronajmutí části bytu dne 3. října 1919 nastalé prvním pronájmem, jak blíže rozvedeno jest ve zdejším nálezu ze dne 8. ledna 1921 č. 13250, Boh. č. 656, na nějž se tímto dle § 44 jedn. ř. poukazuje. — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
Nájem K-ův stal se za platnosti nařízení ze dne 17. prosince 1918 č. 83 sb. z. a n., jež v § 3 stanovilo, že nebyl-li nájemní předmět od počátku války pronajat, ustanovení nájemného za první nájem poté, kdy počíná se možnost použíti ustanovení o ochraně nájemců, není podrobeno nějakému obmezení.
Zákon z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. obmezil tuto smluvní svobodu při stanovení prvého nájemného v § 10, ustanoviv domy, pro něž bylo uděleno úřední stavební povolení před 27. lednem 1917, že z bytů v domech takových smí se smluviti jen přiměřené nájemné, a dav v §§ 15, odst. 4 a 16, odst. 2 nájemnímu úřadu právo, by vyslechna strany, podle výsledku vyšetření upravil přiměřeně v mezích tohoto zákona nájemné.
Leč ustanovení těchto nelze v daném případě použíti z následujících důvodů:
Každý zákon má své časové meze a zejména, pokud výslovně to v něm připuštěno není, nelze ustanovení jeho použíti na poměry založené před působností jeho.
Zákon z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. dle § 33 nabyl účinnosti 3. května 1920, nastoupiv na místo nařízení ze 17. prosince 1920 č. 83 sb. z. a n.
Ježto do 3. května 1920 byla při prvním pronájmu plná smluvní svoboda, a úřadu nepříslušelo zkoumati přiměřenost smluveného nájemného, lze obmezení § 10 a tím i normy § 15, odst. 4 a § 16, odst. 2 cit. zák. vztahovati jen na první pronájmy smluvené za účinnosti tohoto zákona.
Nebyl proto žalovaný úřad vůbec oprávněn rozhodovati o přiměřenosti prvého nájemného smluveného 3. října 1919, i bylo proto naříkané rozhodnutí dle § 7 zák. o správ. soudě zrušiti a to v celém jeho rozsahu, neboť když padla základna pro požadované příplatky vypočítané úřadem žalovaným percentuálně dle činže za přiměřenou uznané, padá tím i rozhodnutí o výši příplatků.

Citace:

č. 887. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 636-637.