NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 40 dis.

Provinění proti cti a vážnosti stavu, pokračoval-li advokát v zastupování strany i po vypovězení plné moci v úmyslu, by si nahradil, oč výbor advokátní komory snížil jeho palmární účet.
(Rozh. ze dne 4. října 1927, Ds II 11/24.) Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů nevyhověl odvolání obviněného z nálezu kárné rady moravské advokátní komory v Brně ze dne 3. května 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Zmatečnost řízení spatřuje obviněný v tom, že kárná rada nevyhověla jeho návrhu na odročení ústního přelíčení k vůli výslechu zpravodaje advokátní komory, jak postupoval při upravení palmárního účtu obviněného částkou 7 000 Kč. Avšak tento výslech mohl míti význam jen pro posouzení, zda se měl či nemusil obviněný spokojiti s odměnou 7 000 Kč, a zda se provinil tím, že upravení neuznal pro sebe za závazné. V tomto směru byl obviněný osvobozen, a osvobození vešlo v moc práva. Jednání, pro něž byl obviněný odsouzen, nejsou s otázkou upravení jeho účtu výborem advokátní komory v souvislosti. Proti odsuzující části nálezu hájí se obviněný tm, že dopisy Jindřicha F-a ze dne 18. listopadu 1922 a 6. prosince 1922, jimiž mu bylo přikázáno, by v jeho věcech již nic nepodnikal, byly odvolány telegramy z 27. prosince 1922 a 2. ledna 1923, nařizujícími mu odeslání peněz, a dopisem z 23. května 1923, jímž Jindřich F. vzal na vědomí kroky, zahájené obviněným proti předpisu dávky z majetku a zaslal mu k dalšímu jednání 13 dokladů, dále, že dopis, zaslaný jím dne 24. července 1923 Jindřichu F-ovi, ve kterém sice vychází z částky 7 000 Kč, na niž byl jeho palmární účet ze dne 5. ledna 1923 výborem advokátní komory upraven, avšak účtuje za další právnické práce ještě nových 7 104 Kč 03 h, byl nutným důsledkem příkazu výboru advokátní komory ze dne 11. července 1923, projevivšího názor, že advokát není oprávněn nedbati výroku výboru o výši odměny, a uloživšího mu, by s Jindřichem F-em vyúčtoval na základě částky 7 000 Kč a vykázal se o tom do 14 dnů. Námitky obviněného bylo by lze uznati za podstatné, kdyby kárná rada byla obviněného odsoudila pro přečin proti povinnostem povolání. Tohoto přečinu napadený nález v jednání obviněného neshledal, nýbrž uznal, že se provinil proti cti a vážnosti stavu tím, že pokračoval v zastupování Jindřicha F-a, když mu tento již vypověděl plnou moc, a že tak činil v úmyslu, by si nahradil peníz, o který výbor advokátní komory snížil jeho palmární účet ze dne 5. ledna 1923. Odvolací kárný soud souhlasí v tomto posouzení úplně s kárnou radou. Bylo počínáním nedůstojným advokáta, když obviněný nevyvodil důsledků z dopisů ze dne 18. listopadu 1922 a 6. prosince 1922, jimiž mu Jindřich F. dal jasně na jevo, že si dalšího zastupování nepřeje, ba ani ze stížnosti F-ovy podané 13. ledna 1923 u advokátní komory, jež svědčila o ztrátě důvěry k obviněnému, obviňujíc ho z dělání zbytečných útrat, a že zastupování Jindřicha F-a ihned a úplně nezlikvidoval. Nad to vyslovila správně kárná rada, že jediným a při tom netajeným účelem tohoto nedůstojného jednání bylo dosažení hmotného zisku na úkor cti a vážnosti stavu. To plyne zejména z nabídky učiněné Jindřichu F-ovi dopisy ze 27. června 1923 a 8. července 1923, že jest ochoten vzdáti se náhrady pozdějších útrat, uzná-li Jindřich F. palmární účet z 5. ledna 1927 plnou účtovanou částkou 12 065 Kč 72 h, hlavně však z přemrštěné výše útrat, jež obviněný účtoval, když jeho nabídka nebyla přijata, dopisem z 24. července 1923 za nejdůležitější z oněch pozdějších prací, totiž za žádosti a intervence o vrácení zaplacené dávky z majetku. Ačkoliv celková dávka činila 5 222 Kč, z čehož na přírůstek na majetku připadalo a přičiněním obviněného odepsáno bylo 4 360 Kč, účtoval jenom na intervencích u finančních úřadů od 29. května 1923 do 13. července 1923 3 700 Kč, tedy peníz, který byl s dosažitelným výsledkem v křiklavém nepoměru. Jaký dojem vzbudilo jednání obviněného u Jindřicha F-a, jest patrno nejlépe z jeho listu zaslaného 2. srpna 1923 advokátní komoře, v němž píše: »Wie solch ein Herr, der doch ein Ehremann sein müsste, ein Advokat sein kann, ist mir unerklärlich«, dále z listu zaslaného 30. července 1923 obviněnému, kde ho žádá, by ho dalšími dopisy již neobtěžoval. Tím jest prokázána vina obviněného podle napadeného nálezu.

Citace:

č. 40 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 1013-1015.