NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Č. 11466.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Řízení správní: I. Nepopírá-li strana, že přiznání k dávce na úřad vyměřovací skutečně nedošlo, nestačí pouhý průkaz, že přiznání jednoduchým dopisem na poštovním úřadě podala, k tomu, aby byla chráněna před následky prekluse pro nepodání přiznání k dávce (§§ 16 a 17 dávk. prav.). — II. Zemský inspektorát pro zemské dávky nepatří k úřadům, jmenovaným v § 1 spr. ř. (nař. č. 8/1928 Sb.).
(Nález ze dne 5. října 1934 č. 18570.)
Věc: Marie T. ve V. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Smlouvou trhovou z 25. dubna 1925 prodal Antonín T. nemovitost čp. 105 ve V.; vyzvání k přiznání doručeno dědičce zcizitele, dnešní st-lce. Plat. rozkazem zemského inspektorátu pro zemské dávky z 26. srpna 1930 byla vyměřena dávka na podkladě nabývací hodnoty úřadem vyšetřené, poněvadž nebylo podáno přiznání.
Odvolání zamítl v pořadí instancí žal. úřad z těchto důvodů: Paragraf 21 dávk. prav. ustanovuje, že při počítání lhůt, uvedených v těchto pravidlech, nečítají se dny, po které pošta podání dopravuje, bylo-li poště odevzdáno na úřední potvrzení. Z tohoto ustanovení plyne, že jde-li o podání vázané na lhůtu, zvláště o podání podle §§ 16 a 17 dávk. pravidel, musí se zpravidla posuzovati otázka, bylo-li podání učiněno a kdy, podle toho, zdali k úřadu a v který den skutečně došlo, a že toliko tehdy, když je podání odevzdáno poště na potvrzení, platí za den podání den, kdy se tak stalo. Odevzdá-li strana podání poště nerekomandovaným dopisem, je to pro otázku skutečného podání anebo pro otázku včasnosti bez právního významu. Strana posílající podání poštou prostým dopisem, činí tak na své risiko a vydává se v nebezpečí, že bude prekludována, nedojde-li podání na úřad vůbec anebo včas. Je proto bez podstaty námitka, že strana vyhověla výzvě k podání dávkového přiznání odevzdáním jednoduchého dopisu poště a úřad neměl za tohoto právního stavu příčiny obírati se důkazy o tom nabídnutými. — Paragraf 75 správního řízení, jehož se strana dovolává, je výjimkou ze všeobecně platné zásady § 36 spr. ř. a platí výlučně pro odvolání z rozhodnutí politických úřadů. Pro rozšíření jeho platnosti též na vyměřovací řízení ve věcech dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí není v zákoně opory, zvláště když dávková pravidla obsahují v tom směru vlastní předpisy.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
Jedná se o otázku, zda žal. úřad právem předpokládal, že st-lka byla pro nepodání přiznání k dávce dle § 16 dávk. pravidel prekludována.
Po stránce skutkové jest nesporno, že st-lka byla vyzvána vyměřujícím úřadem, aby podala přiznání k dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí a že vyzvání to s řádným poučením obdržela; st-lka také nepopírá, že přiznání úřadu nedošlo.
Paragraf 16. odst. 1 dávk. pravidel stanoví, že vyměří úřad dávku na základě pomůcek, které má po ruce, nevyhoví-li zcizitel vyzvání, aby podal přiznání, ač na následky nevyhovění byl výslovně upozorněn, a § 17 odst. 3 dávk. pravidel praví, že bude dávka vyměřena na základě hodnot úředně předpokládaných, nepodá-li strana ani po vyzvání (§ 16) přiznání k dávce.
Jak z ustanovení těch patrno a ostatně zcela přirozeno, možno říci, že strana přiznání podala, jenom tehdy, když přiznání skutečně došlo na vyměřovací úřad, který na základě jeho má provésti vyměření dávky. Kdyby — jak za to má strana — pouhé podání zásilky s přiznáním u poštovního úřadu již samo o sobě mělo platiti za podání přiznání u vyměřovacího úřadu, muselo by to v pravidlech výslovně býti stanoveno. Strana, volíc k podání přiznání způsob zaslání poštou, činí tak na vlastní risiko a nese sama následky toho, jestliže tento prostředek selže a zásilka na vyměřovací úřad vůbec nedojde.
Za tohoto stavu je důkaz o tom, že strana zásilku s přiznáním podala na poštovním úřadě, zcela bez významu. Paragraf 21 dávk. prav. stanoví ovšem, že při počítání lhůt nečítají se dny poštovní dopravy, bylo-li podání odevzdáno poště na úřední potvrzení. Ustanovení to má však význam jen pro otázku, zda podání na vyměřovací úřad skutečně došlé bylo podáno včas, není v něm však obsažena norma, že podání na poštovním úřadě rovná se dojití zásilky na úřad, jemuž zásilka je určena. Ostatně — jak nesporno — nebylo přiznání v daném případě podáno na poštu na úřední potvrzení a jedině za tohoto předpokladu platí norma § 21 dávk. prav.
Ustanovení § 75 odst. 2 spr. ř. č. 8/1928 Sb. nelze se dovolávati, poněvadž — nehledíc na to, že se vztahuje pouze na lhůty odvolací (srov. § 36 odst. 4), kdežto zde nešlo o odvolání, nýbrž o přiznání k dávce — toto ustanovení platí pouze pro řízení před úřady jmenovanými v § 1 spr. ř., k nimž zem. inspektorát nepatří.
Právem tedy předpokládal žal. úřad, že strana jest po rozumu §§ 16 a 17 dávk. pravidel prekludována, a vyměřil dávku na základě pomůcek, které měl po ruce, resp. na základě hodnoty úředně předpokládané.

Citace:

č. 11466. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 299-301.