Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 72 (1933). Praha: Právnická jednota v Praze, 700 s.
Authors:

PRAKTICKÉ PŘÍPADY


Nájemným (pachtovným), pro něž přísluší zákonné zástavní právo na vnesených svršcích, jsou všechny platy nájemníkovy (pachtýřovy), které tento musí podle smlouvy za užívání věci plniti, a o něž se mu činže zvyšuje.


Z odůvodnění nejv. soudu: Rekursní soud zamítl návrh žalobce, aby mu k zajištění zažalovaného nedoplatku nájemného bylo povoleno zájemné popsání veškerých movitostí do nájemního předmětu vnesených a tam jsoucích, jednak z důvodu, že podle žaloby daň činžovní a daň pozemková jakož i požární premie nebyly zahrnuty do nájemného, jež bylo předem na 3 léta zaplaceno, a jednak z důvodu, že ani ze zákona nelze prý vyvoditi, že by zmíněné daně a požární prémie byly částí nájemného, při čemž rekursní soud dovolával se doslova § 1101 obč. zák. jakož i ustanovení §§ 95 a 119 zák. z 15. června 1927 č. 76 sb. z. a n. Jest ovšem souhlasiti s rekursním soudem, že zákonné právo zástavní přísluší podle § 1101 obč. zák. jen pro nájemné a pachtovné. Tu však jde právě o otázku, co se rozumí »nájemným«, a zda k němu v souzeném případě náleží též daň činžovní, daň pozemková a požární prémie, tedy jiné platy než vlastní »činže«, jichž náhrady se žalobce domáhá.
Nejv. soud vyložil podrobně v rozhodnutí čís. 10.687 s b. n. s. — k němuž se odkazuje k zamezení opakováni — že nájemným může býti nejen plat, jenž byl přímo »činží« nazván a pevnou roční sumou smluven, nýbrž i jiné platy nájemníkovy, jež tento smlouvou na se vzal a jež sice nejsou pevně určeny, ale jsou určitelný, jako na př. daně a veřejné dávky, zkrátka veškeré vedlejší platy, které musí nájemník (pachtýř) plniti podle smlouvy za užívání věci, a o něž se mu činže zvyšuje. Podobně definuje pojem »nájemného« i zákon o přímých daních čís. 76 sb. z. a n. z r. 1927 v § 149 — ale ustanovení to ani ustanovení §§ 95 a 119 téhož zákona nemají významu pro otázku zákonného práva zástavního podle § 1101 obč. zák., o něž v tomto případě jedině běží.
Nelze též přisvědčiti rekursnímu soudu, že svrchu zmíněné daně a požární prémie nebyly podle tvrzení žaloby do činže zahrnuty; stačí tu upozorni ti na tvrzení žaloby, kde opětně se mluví o daních a pojistných prémiích jako o smluvené »části nájemného«, Žalobce tvrdil v žaloběcož stačí (rozh. čís. 3842 sb. n. s.) —, že svrchu zmíněné vedlejší platy jsou smluvenou součástí činže, a proto přísluší žalobci k jich zajištění zákonné právo zástavní podle § 1101 obč. zák.
Právem proto první soud povolil zájemné popsání svršků pro žalovanou pohledávku a bylo toto povolení k dovolacímu rekursu žalobce obnoviti.
Rozhodnutí o útratách dovolacího rekursu bylo odkázáno k rozhodnutí ve věci samé, neboť jde o zatímní opatření (čl. XIII č. 6 a XXVII uv. zák. k ex. ř.), které se zatím činí pokaždé na náklad navrhující strany, což platí též pro povolení zatímního opatření, a to nejen v první, nýbrž i ve vyšší stolici. (393 ex. ř.)
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 19. října 1933 č. j. R I 984/33. Dr. Jar. Koutník.
Citace:
Soudnictví a politika. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 18, s. 600-602.