NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 8716.

Na daně z let 1926 a předchozích nelze použíti předpisů zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. n. vytčených v odst. (1) čl. II uváděcích ustanovení k tomuto zákonu, zejména ani ustanovení IX. hlavy zákona.
(Rozh. ze dne 16. února 1929, R I 19/29.) Soud prvé stolice rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, vyhověl odporu knihovního věřitele a nepřikázal eráru činžovní daň, pokud byla ode dne příklepu zadržena více než za dvě léta. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatel míní, že pro starší nedoplatky daně pozemkové platí ustanovení § 216 čís. 2 ex. ř. a že § 265 zákona ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n. teprve kalendářním rokem 1928 vešel v platnost. Prvý soudce řídil se podle § 265 řečeného zákona a přiznal tuto daň za poslední dvě léta počínaje ode dne dražby, t. j. 13. června 1928 nazpět. Prvý soud nepochybil, neboť zákon ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n. nabyl platnosti 1. ledna 1928 ohledně daně pozemkové a činžovní a okolnost, že v roce 1926 neplatil ještě nový zákon, nemá v zápětí použití § 216 čís. 2 ex. ř. § 265 uvedeného zákona stanoví, že nedoplatky na daních mají dva roky přednostní právo ode dne příklepu. Tomuto předpisu prvý soud vyhověl a proto správně rozhodl, přiznav těmto daním za poslední dvě léta přednostní právo. V den příklepu bylo použiti nového zákona, nikoliv § 216 čís. 2 ex. ř., který byl novým zákonem derogován.
Nejvyšší soud přikázal československému státu na domovní daň činžovní i zbytek 156 Kč 40 h.
Důvody:
Nižší soudy použily při rozvrhu nejvyššího podání na přihlášenou, knihovně nezajištěnou pohledávku čsl. státu na domovní dani činžovní za rok 1926 — ustanovení § 265 (1) zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927 č. 76 sb. z. a n. Neprávem. Z doslovu čl. II odst. 6 uváděcích ustanovení k tomuto zákonu jest patrno, že na daně, týkající se let 1926 a předchozích nelze použíti předpisu zákona čís. 76/1927 sb. z. a n. o daňových věcech v odst. (1) čl. II vytčených, zejména ani ustanovení v IX. hlavě zákona obsažených, k nimž odkazuje čl. II odst. (1) čís. 2 zákona a mezi nimiž jestli § 265, upravující věcné ručení nemovitostí za nedoplatky daní, — poněvadž pro daně z let 1926 a předcházejících byla vyhražema platnost dosavadních zákonů, nařízení a jinakých ustanovení. Bylo proto v této exekuční věci posuzovati nedoplatek na domovní dani činžovní za rok 1926 podle ustanovení § 216 (1) čís. 2 ex. ř. a přikázali jej celý v přednostním pořadí zákonného zástavního práva, ježto nebyl starší tří let ode dne příklepu, t. j. ode dne 13. června 1928 zpět čítajíc.

Citace:

č. 8291. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 179-180.