NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Čís. 987.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Řetězový obchod může býti spáchán též dáním věci na místo placení hotovými.
Výměna zboží za zboží sama o sobě není ještě pletichami.
Předmětem, jenž již prošel cestou správné distribuce, není zakázáno jinak nezávadné soukromé obchodování.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1922, Kr II 727/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Novém Jičíně ze dne 13. května 1921, pokud jím byl obžalovaný František R. sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin řetězového obchodu a uvedl v tomto směru
v důvodech:
Nalézací soud zjišťuje, že obžalovaný R. donesl dvakráte petrolej, který dostal v závodech ve V. za různé náčiní, Josefu M-ovi a sice že mu dal asi 6 litrů na svůj dluh 128 K, sprošťuje však obžalovaného z obžaloby pro přečin řetězového obchodu v úvaze, že nebylo úmyslem R-ovým, aby při tom vydělal, nýbrž aby se zbavil dluhu, tím však že se nevsunul mezi výrobce a spotřebitele. Neodůvodněna jest zmateční stížnost veřejného obžalobce potud, pokud napadá tento výrok z důvodu čís. 9 § 281 tr. ř. jako právně mylný. Přisvědčiti je jí arci v základních premissách, které formuluje generální prokuratura v jádru věci takto: Ke skutkové podstatě řetězového obchodu nevyhledává se vůbec výdělečného zištného úmyslu pachatelova. Z nedostatku takovéhoto úmyslu nelze však vyvozovati, že se obžalovaný nevsunul mezi výrobce a spotřebitele. Obchodováním rozumí se úplatné nabývání věci za účelem úplatného zcizení; úplatným nabýváním je také výměna (směna), úplatným zcizováním pak též dání věci na místě placení hotovými (datio in solutum). Tím není však ještě pro tento případ dolíčena skutková podstata řetězového obchodu, jež předpokládá dále hospodářskou zbytečnost konkrétní obchodnické činnosti pro spotřebitele, t. j. přejímání již obstaraných obchodnických funkcí (v nákupu) nebo prodlužování řady činitelů nezbytných pro převod zboží na spotřebitele (v prodeji). Tato náležitost zůstala nedolíčena a zmateční stížností neuplatňována. Že Josef M. koupil a obžalovaný František R. mu vědomě prodal (in solutum dal) petrolej do dalšího obchodu, netvrdila ani obžaloba ani nevyšlo v řízení průvodním na jevo, ani nezjistil rozsudek, ani netvrdí zmateční stížnost, jež též v tom ohledu po stránce formelní nevytýká a nemůže vytýkati zjištěním rozsudkovým žádné neúplnosti. Zmateční stížnost brojí toliko proti tomu, že datio in solutum samo o sobě vylučuje řetězový obchod. V tom má pravdu, jak shora již naznačeno, ale bez zjištění naznačeného obsahu nemůže dojiti svého cíle, zvláště když cesta, naznačená v poslední větě § 288 čís. 3 tr. ř., umožňuje sice nabytí skutkových zjištění z daného materiálu skutkového a průvodního, nedovoluje však rozšiřovati jej o skutkové okolnosti nové, ve stolici prvé nikým netvrzené. Tvrzení, že petrolej prodán do dalšího obchodu, nespočívá již v tom, že obžaloba označila M-а za obchodníka. M. je také vedle toho rolníkem a obecním představeným v obci, kde v době kritické byla nouze o petrolej; uváží-li se nepatrné množství petroleje, o které tu jde, stačící krýti osobní potřebu rodiny na krátký jen čas, je zřejmo, že neplyne již samo sebou z obchodnického povolání M.-ova, že petrolej kupoval (in solutum přijímal) do svého obchodu. Než ani ο nákupní stránce tohoto obchodu obžalovaného R-a petrolejem nelze říci, že byla vadnou a že se obžalovaný zbytečně vsunul do přechodu zboží z výroby do spotřeby. Činnost ta je vadnou, když pachatel odebere zboží z ruky toho (na př. detailisty), v jehož rukou je už přímo přístupno spotřebiteli. Toho tu však nebylo. Zástupce generální prokuratury uvedl při zrušovacím líčení, že obžalovaný R. učinil petrolej, který v držení závodů ve V. byl již přímo v rukou spotřebitele, znova předmětem obchodu. Byl-li však petrolej ten již v rukou spotřebitelových, pak byla jeho obchodní dráha už skončena. Spotřebitel nemůže býti vázán věc si ponechati, i když jí nepotřebuje. Dotyčná věc může se státi znova předmětem obchodu a teprve tehdy, kdyby tento obchod byl závadným pro způsob svého provádění, bylo by lze mluviti o jeho řetězové povaze. Obžalovaný R. byl tedy prvním nabyvatelem petroleje právě proto, že petrolej nekoupil v obchodě a nevzal ho z ruky toho, kdo ho mohl prodati konsumentovi. Dle předpokladu rozsudku nabyl ho ostatně za svou zvláštní činnost, úplatou za náčiní od závodů ve V., jež tudíž tady zřejmě nepřicházejí v úvahu ani jako spotřebitelé petroleje, ani jako obchodníci jím. Obžalovaný nesměl jen petrolej ten prodati do obchodu, mohl však nezávadně přepustiti jej jinému konsumentovi, v tomto případě na splátku svého dluhu.

Citace:

č. 987. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 493-495.