NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14568.

Námitky promlčení nelze se vzdáti pro budoucnost ani ve sporu.
(Rozh. ze dne 27. září 1935, Rv I 2499/33.)
Žalobce (civilní geometr) konal pro žalovaného práce měřické; pohledávku z toho podle účtu z roku 1923 vzniklou zažaloval 30. března 1928, ponechal však spor dne 8. září 1928 v klidu, když se žalovaný vzdal námitky promlčení, a navrhl pokračování v něm až dne 25. května 1932. Žalovaný na to namítl promlčení zažalované pohledávky. Prvý soud uznal podle žaloby. Z důvodů: Podle § 1501 obč. zák. může soud k nastalému promlčení hleděti jen tehdy, bylo-li namítnuto. Žalovaný tuto námitku učinil teprve tehdy, když se byl dříve při ústním jednání dne 8. září 1928 námitky promlčení vzdal, což se stalo zřejmě v souvislosti s tím, že žalobce ponechal tehdy řízení v klidu. Namítl-li tedy žalovaný později promlčení, jednal v rozporu se dřívějším prohlášením a závazkem a učinil námitku promlčení neoprávněně a neplatně, neboť nemůže se při tom odvolávati na předpis § 1502 obč. zák. Ten ovšem stanoví, že nelze se promlčení předem vzdáti. Předpis ten je však povahy materielní, a účelem jeho jest zabrániti, aby při některém právu byl předem navždy věcně vyloučen zrušující účinek promlčení (§ 1449 obč. zák.). V případě projednávaném nejde však o vzdání se samého promlčení v objektivním smyslu (tedy rušivého účinku času), nýbrž žalovaný se vzdal jen námitky promlčení pro přítomný spor. To jest obmezení zcela jiného rázu, než zřeknutí se v § 1502 obč. zák. zapovězené. Obmezení to působí pouze na přítomný spor, jest to vzdání se procesuálního úkonu (určité námitky ve sporu) a netýká se věcně samotného práva. Dohoda o nepoužití námitky promlčení jest úkazem čistě procesním a nikoliv obyčejným aktem smluvním mimo spor. Takové vzdání se práva určitou okolnost v určitém sporu namítati zákon nikde nezakazuje, zejména ani § 1502 obč. zák. Soud proto považuje prohlášení žalovaným v protokolu ze dne 8. září 1928 učiněné za platné a závazné a námitku promlčení později v rozporu s ním vznesenou za právně bezúčinnou. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalovaný nemohl se vzhledem k ustanovení § 1502 vš. obč. zák. pro budoucnost platně vzdáti promlčení. Názor prvního soudu, že žalovaný vzdáním se námitky promlčení vzdal se procesuálního úkonu (určité námitky ve sporu), netýkající se samotného věcného práva, není správný. Námitka promlčení je námitkou hmotného práva a nikoliv procesního. Pojednává se proto také o ní v materielním právu (občanském zákoně). Rozlišovati mezi vzdáním se námitky promlčení a vzdáním se promlčení není případné, neboť obojí je v podstatě totéž, totiž vzdání se práva uplatňovati promlčení nároku. Ustanovuje-li zákon občanský v § 1502, že promlčení nelze se předem vzdáti, plyne z toho, že nelze se předem vzdáti též námitky promlčení. Prohlášení žalovaného, že vzdává se námitky promlčení, nutno tudíž vyložiti tak, že vzdal se práva uplatňovati promlčení za dobu minulou, nikoliv však promlčení v době budoucí. Neboť kdyby žalovaný nebýval se vzdal námitky promlčení, mohl by při pokračování v řízení uplatňovati, že žaloba byla podána již po uplynutí promlčené lhůty nastalo promlčení nároku znovu, neboť dobu, po kterou byl spor v klidu, nelze pokládati za řádné pokračování ve sporu. Žalovaný právem proto namítal promlčení žalobního nároku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pohledávka podle účtu z roku 1923 byla zažalována dne 30. března 1928 podle § 1486 čís. 6 obč. zák. a § 1 zák. ze dne 26. března 1925 čís. 47 sb. z. a n. včas a nebyla dnem 1. dubna 1928 promlčena. Jde o to, zda žalobce pokračoval řádně ve sporu, ponechav řízení dne 8. září 1928 v klidu a navrhnuv pokračování v řízení teprve po uplynutí další 3leté lhůty promlčecí, a jaký význam má prohlášení žalovaného, že se vzdal námitky promlčení. Promlčecí lhůta počala běžeti znovu dnem 8. září 1923, žalobce po uplynutí tříměsíční lhůty v řízení hned nepokračoval, nýbrž teprve 25. května 1932 navrhl pokračování v řízení, a ničím neodůvodnil, proč ve sporu nepokračoval. Nepokračoval-li žalobce řádně ve sporu, nemá podání žaloby materielně právního účinku a vlivu na počaté již promlčení a toto pokračuje dále, jako by žaloba nebyla podána (rozh. čís. 1096, 3278, 4180, 9396 sb. n. s.). Námitka promlčení jest námitkou materielního práva a vznáší se stejně jako jiné obhajovací prostředky (§§ 189, 250 a j. c. ř. s.). Vzdání se promlčení již dokonaného jest přípustno, neboť jest ponecháno na vůli strany, chce-li svoje soukromé právo uplatňovati a tedy námitku vznésti (§ 1501 obč. zák.). Jinak jest tomu, jde-li o vzdání se promlčení předem, neboť podle § 1502 obč. zák. nelze se promlčení předem vzdáti aniž lze ujednati promlčecí lhůtu delší, nežli jest ustanovena zákony. Vzdal-li se žalovaný při ústním jednání dne 8. září 1928 námitky promlčení, byl by mohl se vzdáti promlčení již dokonaného, nemohl však se vzdáti promlčení předem. Ponechav rozepři v klidu na dobu delší tří roků žalobce řádně ve sporu nepokračoval, a žalovaný byl oprávněn vznésti námitku promlčení, které se předem nemohl vzdáti.

Citace:

Čís. 14568.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 639-640.