NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12671.

Přednostní pořadí podle § 265 zákona ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n. platí pro daňové pohledávky tam zmíněné ode dne příklepu zpět počítajíc, i když dražebnímu řízení předcházela vnucená správa nemovitosti.
Ustanovením § 265 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. nebyl změněn velící předpis § 216 čís. 1 ex. ř.
(Rozh. ze dne 3. června 1933, R I 398/33.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost nepřikázal soud prvé stolice československému státu v přednostním pořadí k hotovému zaplacení daň výdělkovou, pozemkovou a domovní. Rekursní soud k rekursu československého státu (finanční správy) napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stížnost napadá rozvrhové usnesení z důvodu, že nebyly přikázány daně v pořadí přednostním k hotovému zaplacení, a to daň výdělková, daň pozemková a daň domovní, a vychází při tom stěžovatelka z názoru, že tyto daně měly býti přikázány za tři léta ode dne povolení vnucené správy, t. j. od 7. července 1926 tři léta zpět počítajíc. Tyto daně měla však stěžovatelka uplatňovati v řízení o vnucené správě, neboť § 216 ex. ř. sta-
Civilní rozhodnutí XV. 47 noví přesné pořadí pro uspokojení nároků věřitelských. Podle § 216 čís. 1 ex. ř. přikázati jest v případě, že byla za dražebního řízení vedena vnucená správa, nároky jen podle § 120 čís. 4 ex. ř., tedy náklady na vnucenou správu, náklady na udržování a nutné opravy nemovitosti a zálohy k zatímnímu zapravení těchto nákladů. Pokud stěžovatelka měla v řízení dražebním nárok na přikázání daní ve smyslu § 265 zákona o přímých daních, byly jí tyto daně přikázány. Z toho plyne, že stížnost proti rozvrhovému usnesení není oprávněna a že nároky ve stížnosti uplatněné měly býti uplatněny v řízení o vnucené správě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekursu není opodstatněn. Rekurentka buduje dovolací rekurs na tom, že podle § 265 odstavec (1) zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n. požívají nedoplatky na daních pozemkové, domovní a výdělkové přednostního práva zástavního za tři roky ode dne exekučního prodeje (udělení příklepu) zavazeného předmětu, neb ode dne povolení vnucené správy, při čemž prý, předcházela-li vnucená správa dražebnímu řízení, jest tříletou lhůtu počítati již ode dne povolení vnucené správy. Nehledíc k tomu, že přednostní pořadí zmíněných daní za dobu tříletou jest vázáno na splnění další podmínky včasného knihovního zajištění podle odstavce (3) § 265 uvedeného zákona, nelze přehlédnouti, že odstavec (1) § 265 tohoto zákona nemá ustanovení o tom, co jest právem, předchází-li nucená správa nemovitosti dražebnímu řízení, nýbrž upravuje přednostní pořadí zmíněných daní pro dva různé právní útvary souřadně, totiž jednak pro řízení dražební, jednak pro vnucenou správu, čemuž nasvědčuje použití souřadné slučovací spojky »nebo«. Že by ustanovením § 265 uvedeného zákona byl změněn velící předpis § 216 čís. 1 ex. ř., podle něhož, byla-li za dražebního řízení pro osoby k nejvyššímu podání poukázané vedena vnucená správa, jest, hledíc k ustanovením § 120 čís. 4 ex. ř., předem z rozdělované podstaty přikázati jen náklady na vnucenou správu, náklady na udržování a nutné opravy nemovitostí a zálohy k zatímnímu zapravení těchto nákladů, nemá opory v zákoně. Bylo tudíž na rekurentce, by daňové nedoplatky za dobu tří let před povolením vnucené správy, jež nastalo sice již 7. července 1926 pod E 1000/26, k níž však přistoupila teprve podle usnesení ze dne 8. října 1930 pod E 2555/30, uplatňovala v řízení o vnucené správě; pro řízení dražební platí předpis § 265 odst. (1) a (3) zák. ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n., stanovící přednostní pořadí pro zmíněné nedoplatky daňové ode dne příklepu zpět počítajíc, při čemž jest míti na paměti, že v řízení dražebním jde o rozvrh výtěžku za prodanou věc samu, tudíž za její podstatu, při vnucené správě však jen o rozvrh běžného výnosu jejího. Jinak se poukazuje rekurentka na důvody napadeného usnesení.

Citace:

Čís. 12625.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 682-683.