Čís. 14925.
Trpěl-li hospodář, aby 10letý hoch jel s koňským potahem, zavinil tím úraz, jejž utrpěl hoch při jízdě.
(Rozh. ze dne 5. února 1936, Rv I 96/34.)
Žalobce přednesl, že žalovaný dovolil, aby 10letý syn žalobcův vylezl si na jeho vůz a jel s ním. Na poli pak nechal žalovaný jeho syna popojížděti, ba volal i za ním »popojeď«. Při zpáteční cestě řídil žalovaný první povoz, kdežto chlapec jel s povozem druhým řídě koně. Během cesty postavili se žalovaný i chlapec na oj ve předu vozu. a opřeli se zády o přednice vozu. Před usedlostí žalovaného spadl chlapec pod vůz a byl koly přejet a smrtelně zraněn. Žalobou, domáhá se žalobce náhrady nákladů lékařského ošetření a pohřbu. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaný, jako pořádku dbalý a opatrný hospodář — tak jest mu při správě jeho statku uloženo § 1297 obč. zák., — neměl vůbec trpěti, aby 10letý Josef Š. ke koňům přicházel a zejména s nimi jezdil a to ani příležitostně. Trpěl-li to žalovaný, logicky dá se z toho usouditi, že odvaha a samostatnost Josefa Š-a při zacházení s koňmi žalovaného vzrůstala — dle zjištění odvážil se jeti s povozem stoje vpředu vozu na oji — a že nebyl by si ani dovolil samostatně říditi koňský potah, při kterém k smrtelnému úrazu přišel, kdyby byl žalovaný zakázal mu jakékoliv obsluhování jeho koní. Toto opomenutí žalovaného jest tedy jednou z příčin, které zavinily smrtelný úraz Josefa Š-a a jest tedy dána příčinná souvislost mezi jednáním, resp. opomenutím žalovaného a smrtí chlapce Josefa Š-a. Nějakého obecného zmocnění Josefa Š-a k jízdami žalovaným není třeba, aby bylo lze u žalovaného spatřovati zavinění.