Čís. 15628.


Převzala-li zletilá nemanželská matka smírem s nemanželským otcem jeho vyživovací povinnost na sebe, převzala tím, nebylo-li jinak ujednáno, pouze vyživovací povinnost normální, t. j. povinnost vyživovati dítě do nabytí zletilosti po případě způsobilosti jeho k samostatnému výdělku.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1936, Rv II 530/36.)
Žalovaný složil na základě smíru v roce 1921 případně v roce 1927 pro své nemanželské dítě — žalobce — odbytné k vyrovnání svého závazku z titulu nemanželského otcovství »jednou pro vždy«. Smíry ty byly schváleny poručenským soudem. Při uzavření prvého smíru prohlásila tehdy již zletilá matka žalobcova za souhlasu poručníka i poručenského soudu, že tato částka jest odbytné na budoucí výživné žalobcovo jednou pro vždy. Podle druhého smíru přijala žalobcova matka za souhlasu poručníka a poručenského soudu na úplné zaplacení všech dosavadních nároků z důvodů výživného částku 200 Kč a prohlásila, že nečiní již jiných nároků. Žalobce, nyní již zletilý, pro nedostatek práce bez zaměstnání, domáhá se na žalovaném placení dalšího výživného tvrdě, že jeho matka není pro nouzi sama s to poskytovati mu již výživy. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud v podstatě proto, že žalobce jako vyučený holičský pomocník má možnost se již samostatně živiti.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
I když zletilá nemanželská matka smíry převzala na sebe vyživovací povinnost žalovaného, nelze v souzeném případě smírům těm podle poctivého styku (§ 914 obč. zák.) rozuměti jinak než tak, že smírem tím nezamýšlela nemanželská matka převzíti jinou vyživovací povinnost než obvyklou, normální, t. j. vyživovati dítě do nabytí zletilosti po případě způsobilosti jeho k samostatnému výdělku. Žalovaný sám neuvedl žádné okolnosti, které by jinakému výkladu těchto smírů nasvědčovaly. Nelze
69* proto ze smírů těch vyvoditi povinnost nemanželské matky poskytovati zletilému již žalobci nutné výživy, nedostává-li se mu k mí potřebných prostředků. Jde proto o to, zda zažalovaný nárok zletilého žalobce na výživné jest opodstatněn proti žalovanému jako nemanželskému otci. A tu nelze schváliti názor nižších soudů, že žalobci nepřísluší nárok ten proto, že žalobce nejen dosáhl subjektivní způsobilosti samostatně se živiti, nýbrž také ji osvědčil, neboť stačí k obživnutí této povinnosti skutečná konkretní nemožnost za daných hospodářských poměrů získati na pracovním trhu výživu, že totiž žalobce se octl nezaviněně v nezaměstnanosti a že přes veškerou svou snahu nemohl a nemůže získati výdělečné činnosti, třebas v jiném oboru, jak to žalobce již v žalobě tvrdil a důkazy o tom nabídl. Zdali tu taková nemožnost u žalobce byla, nižší soudy nezjistily, a bez zjištění těch nelze věc rozhodnouti. Tvrzení napadeného rozsudku, že mimořádně hospodářské poměry nedostoupily v oboru holičském takové intensity, aby osoba kvalifikovaná se nemohla uplatniti, nemá ve spisech podkladu (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), a mohla by okolnost ta býti po případě zjištěna důkazem znaleckým z úřadu připuštěným.
Citace:
Čís. 15628.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1117-1118.