NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8854.

Odkladu zajišťovací exekuce (pro budoucí výživné) není na závadu, že byl jíž proveden ten který exekuční úkciti (zabavení nemovitostí).
(Rozh. ze dne 5. dubna 1929, R II 126/29.)
Manželce byla proti manželi povolena exekuce na movitosti k vydobytí výživného 1000 Kč а k zajištění výživného pro dobu od 1. ledna 1929 do 31. prosince 1929 ve výši 12000 Kč. Soud prvé stolice povolil odklad exekuce až do konečného vyřízení opozičního sporu. Rekursní soud zamítl návrh na povolení odkladu exekuce, pokud byla povolena k zajištění výživného po dobu od 1. ledna 1929 do 31. prosince 1929, ježto exekuce k zajištění byla dne 10. prosince 1928 v přítomnosti obou stran vykonána zabavením předmětů uvedených v zájemném protokole a nelze proto již povoliti odklad exekuce k zajištění.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, povolující odklad exekuce k zajištění.
Důvody:
Důvod rekursního soudu, že nelze povoliti odklad exekuce k zajištění budoucího výživného proto, že byla již dne 10. prosince 1928 vykonána, jest právně mylný, neboť odklad má podle § 42 ex. ř. ten smysl, že se staví aspoň budoucí úkony exekuční, když už se podle § 43 ex. ř. nevysloví i zrušení úkonů již předsevzatých, a stanovení toto vztahuje se nejen na úkony již povolené, avšak ještě neprovedené, jakým jest v tomto případě povolené již, avšak ještě nevykonané uschování, nýbrž i na úkony exekuční ještě ani nenavržené, jež by však na základě vykonaného a nezrušeného úkonu žádány a povoleny a provedeny býti mohly, jakým jest zde prodej zabavených již svršků, který by po přeměně zajišťovací exekuce v uhrazovací mohl nastati, k čemuž doložili jest, že za měsíc leden 1929 bylo za prodej již žádáno. Že by však provedení dalších exekučních úkonů bylo spojeno· pro povinného s nebezpečím nenahraditelné Škody, jest na jevě, ana vymáhající strana sama v rekursu doličovala, že mimo výživné, o něž jde, nemá jiných majetkových prostředků, z čehož jasně vychází, že by pak, jestliže povinný se svou žalobou o zánik jejího práva na výživné zvítězí, neměla z čeho mu nahradili to, čeho se jí dostalo.

Citace:

č. 8854. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 495-496.