Čís. 1757.
Odklad exekuce vyklizením. Pro řízení podle nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. platí předpisy exekučního řádu. Novoty v rekursu jsou nepřípustný.
(Rozh. ze dne 4. července 1922. R I 782/22.)
Soud prvé stolice povolil odklad exekuce vyklizením, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Pro řízení podle nařízení vlády ze dne 25. července 1920, čís. 409 sb. z. а n., platí zásady řízení exekučního (sporného) a nikoli zásady
řízení nesporného. To vyplývá z ustanovení § 1 nařízení, dle něhož
řízení vede soud exekuční a mluví se o odložení exekuce, tedy o instituci, která je jinak upravena v §§ 42 a násl. ex. ř. V řízení exekučním
platí při rekursech zápověď novot a proto neměl rekursní soud přihlížeti k okolnostem a důkazům teprve v rekursu předneseným a měl, zdálo-li se mu řízení před prvním soudem býti neúplným, je zrušiti a doplnění řízení v tom směru naříditi, aby první soud potřebná zjištění předsevzal
a věc znovu rozhodnul. Rekursní soud však vzal zřetel k nově v rekursu tvrzené okolnosti, že během 3/4 roku 17 bytů bylo vyměněno a že strana povinná při dobré vůli měla možnost náhradní byt najíti, a vzal ohled i na obsah potvrzení obecního úřadu ze dne 21. dubna 1922, teprve k rekursu přiloženého. Následkem toho rozhodl rekursní soud věc na
jiném základě, než byl zjištěn soudem prvním, což je v řízení exekučním i sporném nepřípustno.