NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 505.

Vyjímajíc případ § 104 j. n. není závady, by žalobce za jednání o námitce nepříslušnosti neopřel příslušnost soudu o jiný důvod, než který
uplatňoval v žalobě. Pro sudiště § 99 j. n. stačí, byl-li majetek žalovaného v obvodu dovolávaného soudu v čase, kdy podána byla žaloba.

(Rozh. ze dne 4. května 1920, R I 265/20.)
Žalobce podal dne 16. října 1919 u tuzemského soudu žalobu na žalovaného, bydlícího v Darmstadtu v Německu, a opíral příslušnost dovolaného soudu о § 67 j. n. Námitce nepříslušnosti soud prvé stolicenevyhověl. Důvody: Přisvědčiti jest žalované straně v tom, že příslušnost tohoto soudu pro tuto rozepři v ustanovení § 67 j. n., na něž žalobce se odvolává, odůvodněna není. Jestiť přípisem policejního úřadu v Darmstadtu zjištěno, že žalovaný má a v době podání žaloby měl své řádné bydliště v Darmstadtu a sice již od 6. srpna 1919. Naproti tomu jest odůvodněna příslušnost soudu tohoto dle § 99 j. n., ježto přípisem pensijního spolku Škodových závodů a Živnostenské banky v Plzni jest prokázáno, že žalovaný měl v době podání žaloby u jmenovaného pensijního spolku pohledávku 2994 K 51 h, která dne 15. října 1919 Živnostenskou bankou v Plzni na Deutsche Bank v Berlíně byla poukázána. Nevadí, že tato skutečnost pro příslušnost soudů nebyla uplatňována již v žalobě a že příslušnost zdejší naopak byla odvozována z jiného nesprávného důvodu, neboť není předpisu, který by odůvodňoval náhled, že by tím žalobce byl pozbyl práva dovolávati se nyní dodatečně příslušnosti zdejší z tohoto správného důvodu. Ovšem mohla by okolnost, že žalobce správného důvodu příslušnosti hned v žalobě neuvedl (§ 41 j. n.), míti za podmínek § 45 a 48 c. ř. s. vliv na přisouzení útrat. Rekursní soud vyhověl námitce nepříslušnosti soudu a žalobu odmítl. Důvody: Soud má dle § 41 j. n. v občanských rozepřích z úřední povinnosti zkoušeti svou příslušnost na základě údajů žalobcových, leč by soudu bylo známo, že jsou nesprávné. Žalovaní dle žaloby mají řádné své bydliště v Darmstadtu, pročež ustanovení § 67 j. n. nemá tu místa a jest tudíž bez významu, že žalovaní měli své poslední bydliště v tuzemsku, v Plzni; zvláštním soudem pro žalobní nárok dle údajů žaloby krajský soud v Plzni rovněž nebyl a měl týž proto žalobu odmítnouti sám od sebe pro nepříslušnost, aniž by ustanovil první rok. Chtěl-li žalobce pro příslušnost soudu se dovolávati ustanovení § 99 j. n., mělo se tak stáli již v žalobě; pozdější uplatňování důvodu příslušnosti, v žalobě neuvedeného, příčilo by se ustanovení § 41 j. n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Ve věcech sporných jest zkoušeti příslušnost soudu na podkladě údajů žaloby. Soudu i žalované straně má býti poskytnuta možnost, by zaujaly stanovisko k údajům žaloby, příslušnost odůvodňujícím. Na podkladě žalobních udání rozhodne soud, zda jest příslušným a žalovaný, chce-li namítati nepříslušnost, učiní tak při prvém roku, po případě dříve, než se pustil v jednání o věci (§§ 239, 240, 441 c. ř. s.), Stalo-li se tak, jak jest tomu tuto, není pak žádné závady uplatňovati v jednání o námitce nepříslušnosti soudu z důvodu v žalobě uvedeného i jiný důvod příslušnosti než ten, jenž byl uplatněn v žalobě. To plyne již z předpisu § 179 c. ř. s., nařizujícího soustředění a využití látky z důvodu procesní hospodárnosti, dle něhož může strana až do konce ústního jednání přednésti nová skutková tvrzení změny žalobní prosby nezpůsobující. Rozšířením uplatňovaného důvodu příslušnosti soudu právní základ žaloby ani její prosba se nemění a žalované straně nic nevadí, aby při jednání o vznesené námitce nenapadla také nově uplatněný důvod příslušnosti dovolaného soudu. Výjimku ovšem tvoří příslušnost dle § 104 j. n., o kterou by žalobce ovšem žalobu dodatečně opříti nemohl, ježto jest úmluvu, příslušnost odůvodňující, předložiti již v žalobě. Právem tedy řešil prvý soud otázku příslušnosti dle § 99 j. n. Příslušnost ta jest tu skutečně dána, jak prvý soud případňě odůvodnil. Jest totiž, jak shora již řečeno, při zkoumání příslušnosti rozhodný stav v době podání žaloby. Žaloba podána byla dne 16. října 1919. Třeba pensijní spolek Škodových závodů, u něhož, jak první soud zjistil, měl žalovaný pohledávky 2994 K 51 h, požádal už dne 15. října 1919 Živnostenskou banku v Plzni, aby poukázala zaň na Deutsche Bank v Berlíně k výplatě pro žalovaného uvedenou částku, nalézala se tato pohledávka jako součást majetku žalovaného, kdyby se byl stal poukaz ten k žádosti, tedy se souhlasem jeho, podle druhého odstavce §u 99 j. n. až do dne 21. října 1919 v místě, kde sídlil poddlužník, tedy v Plzni, poněvadž Živnostenská banka až 21. října 1919 částku zmíněnou firmě Deutsche Bank v Berlíně poukázala a tak pohledávka žalovaného vyrovnání došla. Byla tudíž příslušnost dovolaného soudu v čas podání žaloby dle § 99 j. n. založena a poněvadž vedle § 29 j. n. jen tento čas rozhoduje, zůstává na příslušnost soudu jednou již založenou bez vlivu, změní-li se později i tento stav majetku tím, že zmíněná pohledávka později byla zaplacena, takže v čase rozhodování o námitce v obvodu dovolaného soudu se nenalézala.

Citace:

č. 505. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 283-285.