Čís. 1133.

Má-li zodpovědný redaktor časopisu několik bydlišť, jest vydavatel povinen udati všechna. Pojem »bydliště«.
(Rozh. ze dne 24. února 1923, Kr I 199/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 1921, jímž byl obžalovaný dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z žaloby pro přečin dle §u 11 odstavec druhý zákona o tisku, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnost opírá se o důvody zmatečnosti č. 5, 9 a) §u 281 tr. ř.. Po stránce formální (č. 5 §u 281 tr. ř.) vytýká právem, že si rozsudek odporuje ve výroku o rozhodné okolnosti, zjišťuje nejprve na základě vlastního doznání obžalovaného, že jako vydavatel a nakladatel týdenníku věděl, že Josef Κ., o němž uvedl ve svém oznámení, podaném dle §u 10 zákona o tisku u policejního ředitelství v Praze, že jeho bydliště jako zodpovědného redaktora jest v Praze, v Praze vůbec nebydlí, nýbrž ze svého bydliště v T. do Prahy toliko dojíždí, a vyslovuje přes to dále, že obžalovaný neučinil ve svém oznámení vědomě nepravdivého udání o bydlišti zodpovědného redaktora. Po stránce věcné (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) posuzuje první soud věc nesprávně, maje za to, že pouhá možnost, aby zodpovědný redaktor dojížděl z venkova do Prahy a zde v bytě vydavatelově — byť i jím samotným placeném — obstarával funkce redaktorské, stačí, by tyto okolnosti založily pojem bydliště. Ve skutečnosti jde o místo povolání, jemuž chybí podstatné náležitosti pojmu bydliště — t. j. skutečné bydlení s úmyslem trvale na místě se zdržovati (§ 66 j. n.). Okolnosti, na něž klade rozsudek váhu, že Josef K. byt v Praze sám najal, činži platil, občas do bytu dojížděl a redaktorskou činnost vykonával, při tom však bydlel v T. — nasvědčují pouze tomu, že měl v Praze místo dočasného působení, nikoliv však bydliště. Jest sice myslitelno dvé, ba i několik bydlišť téže osoby, ale jen tenkráte, když pravidelně po jistou část roku skutečně bydlí na místech různých v úmyslu, zdržovati se tam po tuto dobu vždy trvale. Takovéhoto poměru dle zjištěného stavu věci zde nebylo. Rozsudek vylučuje vědomí obžalovaného, že učinil udání nepravdivé, úvahou, že nesprávně pojímal zákonné ustanovení, tedy proto, že nesprávně si vyložil pojem »bydliště«. Pokládá-li se tento omyl za omyl v normě trestního práva, plyne již z předpisu §u 3 tr. zák., že takový omyl obžalovaného neomlouvá. Omyl nezbavuje ho však trestnosti ani tehdy, považuje-li se pojem bydliště za pojem civilněprávní (§ 66 j. n.) a tudíž omyl v něm za omyl skutkový. Neboť, i když obžalovaný omylem za to měl, že okolnostmi, na které ve svém hájení se poukazuje, bylo založeno bydliště Josefa K. v Praze, věděl obžalovaný, že Josef K. má mimo to bydliště také v T. Vzhledem k účelu předpisu §u 10 čís. 2 tisk. není pochybno, že, má-li zodpovědný redaktor několik bydlišť, jest vydavatel povinen udati všechna. Udá-li jen jedno z nich, není oznámení neúplným ve smyslu čtvrtého odstavce §u 10 tisk. zák., neboť obsahuje údaje, zákonem předepsané, a jeho obsah nezavdává o sobě bezpečnostnímu úřadu podnětu, by žádal o jeho doplnění. Oznámení takové jest nepravdivé, poněvadž zamlčuje, že zodpovědný redaktor má kromě bydliště, v oznámení uvedeného, ještě bydliště jiné.

Citace:

č. 1133. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 134-135.