Čís. 15598.


Právní povaha úmluvy ujednané při trhové smlouvě, že si kupitel může objednané zboží, nepůjde-li na odbyt, vyměniti za jiné.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1936, Rv II 882/34.) Žalovaná opřela v prvé stolici svou obranu proti žalobě na zaplacení kupní ceny za objednané zboží v podstatě o to, že ústně ujednala při uzavření objednávky se zástupcem firmy G., Františkem K-em, že může vyměniti objednané zboží za jiné zboží, které stále odbírá od firmy G., nebude-li míti pro ono zboží odbyt, a že proto dala žalobkyni k disposici objednané zboží, když se ukázalo, že zboží to nejde pro nedostatečnost přislíbené reklamy na odbyt. První soud žalobu zamítl a zjistil, že zástupce při sjednání objednávky skutečně prohlásil, že žalovaná firma bude moci vyměniti zboží jí objednané za jiné zboží od firmy G., kdyby nemělo odbyt. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Odvolací soud nesdílí názor soudu prvé stolice, že jde o koupi na zkoušku ve smyslu § 339 obch. zák. O kup takový jde jen, chce-li kupitel zaslané zboží před schválením si prohlédnouti a prozkoumati, zda nemá vad a hodí se k zamýšlenému účelu. O to vše se tu nejedná. Bylo-li ujednáno, že zboží, nemá-li odbytu, může býti vyměněno za jiné zboží, jde o vedlejší úmluvu, ale pevně uzavřená kupní smlouva nestala se tím koupí na zkoušku ve smyslu čl. 339 obch. zák. Taktéž nelze souhlasiti s právním názorem prvého soudu, že prohlášení obchodního cestujícího žalující K-a, že zboží v případě nemožného odbytu může býti vyměněno za jiné zboží, je pro ni platné a závazné. Obchodní cestující nemusí býti zároveň obchodním zmocněncem firmy a žalující firma byla by vázána ujednáním žalovanou tvrzeným jen, kdyby byla prokázala, že obchodní cestující jednal v mezích udělené mu plné moci. Žalovaná takový důkaz nenabídla a ani netvrdila, že obchodní cestující byl oprávněn k neomezenému jednání, že objednané zboží, nemá-li odbytu, může býti kdykoliv vyměněno za jiné zboží. Takové ujednání příčilo by se povaze kupní smlouvy, ježto každý obchodník po uplynutí přiměřené lhůty chce a musí věděti, zda došlo k uzavření perfektní kupní smlouvy čili nic. Odvolací soud nedospěl tedy ke skutkovému zjištění, že cestující K. byl zmocněn k úmluvě žalovanou tvrzené a že žalující byla touto úmluvou vázána.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Že nešlo v souzené věci o koupi na zkoušku podle čl. 339 obch. zák., dolíčil správně již odvolací soud a stačí v tomto směru odkázati na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku. Zbývá proto obírati se řečeným ujednáním s jiných právních hledisek. Kdyby bylo bývalo ujednáno, že žalovaná jest oprávněna k zrušení kupu, nepůjde-li koupené zboží na odbyt, a k uzavření nové kupní smlouvy o jiném určitém zboží, které se jí bude hoditi, či jinak řečeno, kdyby šlo o prodej s výhradou výměny, při němž jest kupujícímu vyhrazeno oprávnění vyměniti koupené zboží do určité doby za určité jiné zboží v určité ceně, bylo by lze posuzovati věc tak, že kupní smlouva byla sjednána pod výminkou rozvazovací. Věc by bylo pak posuzovati podle § 696, druhé části, poslední věty a § 897 obč. zák. tak, že žalobkynino právo trvati na kupní smlouvě zaniklo při splnění umluvené výminky. Ale o takovou úmluvu v souzené věci nešlo, neboť zjištěná ujednaná výhrada nevyhovuje požadavkům právě řečeným. Dovolací soud jest názoru, že v souzené věci jde o dvě smlouvy, které jest posuzovati co do jejich závaznosti samostatně. První smlouva se týká objednávky zboží, o jehož zaplacení jest žalováno, a ta byla dojednána perfektně. Druhá smlouva jest úmluvou o budoucí smlouvě ve smyslu § 936 obč. zák., jež měla býti sjednána na žádost žalované firmy, kdyby se ukázalo, že koupené zboží nepůjde na odbyt. Tato druhá úmluva však nebyla závaznou, ježto nebyly určeny ani čas uzavření budoucí smlouvy, ani podstatné její kusy, jak to vyžaduje předpis § 936 obč. zák., neboť nebylo ujednáno ani, do které určité doby jest výměnu provésti, ani jaké určité zboží má býti vyměněno, a zač. V platnosti zůstala tedy jen první smlouva o koupi objednaného zboží, kdežto druhá úmluva, jak řečeno, jest pro svou neurčitost nezávazná. Nepochybil proto odvolací soud, vyhověl-li žalobě na zaplacení kupní ceny, byť i tak učinil z jiných důvodů.
Citace:
Čís. 15598.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1076-1078.