Čís. 5158.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Důvod §u 14 c) rozl. zák. platí i pro rozluku dle §u 17 rozl. zák. Odpuštěním dle §u 14 c) rozl. zák. jest i manželské spolužití po delší dobu.
(Rozh. ze dne 30. června 1925, R I 566/25.)
Ve sporu o rozvod manželství od stolu a lože byly zjištěny na straně manžela rozvodové důvody manželská nevěra, zlomyslné opuštění, zlé nakládání a hýřivý život. Žádosti manžela o povolení rozluky dle §u 17 rozl. zák. soud prvé stolice vyhověl, dospěv k přesvědčení, že
skutečnosti vyšlé na jevo ve sporu o rozvod, již tehdy byly by odůvodnily nárok na rozluku manželství, a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Okolnost, že manželé obnovili manželské společenství, které v tomto případě bylo opětně zrušeno, nepřekáží povolení rozluky podle §u 17 zákona, neboť toto zákonné ustanovení neobsahuje ohledně toho ustanovení o odepření svolení, naopak v §u 17 jest výslovně zdůrazněno, že předpoklady pro rozluku, jak je žádá § 15, mohou zůstati bez povšimnutí. Na tom nemohou ničeho změniti ani ustanovení obč. zák., protože nové spojení manželů ve smyslu §u 110 obč. zák. nebylo soudu oznámeno. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Nelze souhlasiti s názorem odvolatelky, že, i když žádáno jest za přeměnu rozvodu od stolu a lože v rozluku manželství ve smyslu §u 17 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., jest podmínkou pro povolení rozluky, že manželé od rozvodu neobnovili manželského společenství. Podmínku tuto stanoví zákon v případě, když po předchozím rozvodu od stolu a lože některý z manželů žádá o rozluku manželství pro nepřekonatelný odpor ve smyslu §u 15, 16 a 18 zákona. To jasně plyne z §u 17 rozl. zák., který jako předpoklad pro povolení rozluky stanoví pouze, že soud na základě konaných šetření dojde ku přesvědčení, že by skutečnosti ve sporu na jevo vyšlé byly již tehdy odůvodnily výrok o rozluce, kdyby o ní bylo bývalo žádáno. Jiných podmínek pro povolení rozluky nestanoví. Že ani ustanovení §u 110 obč. zák. povolení žádané rozluky není na závadu, bylo již prvým soudem náležitě vyloženo a odůvodněno.
Nejvyšší soud zamítl návrh na povolení rozluky.
Důvody:
Nemůže býti pochybnosti o tom, že když podle §u 14 písm. c) rozl. zák. právo žalovati dle §u 13 o rozluku, tedy nárok na rozluku pomíjí odpuštěním, tento důvod zániku platí nutně i pro žádost za rozluku dle §u 17, neboť tato žádost nahrazuje jen onu žalobu, jde i tu o nárok na rozluku. Jedním z nejsilnějších způsobů odpuštění jest však obnovení manželského spolužití, neboť, třeba že to jest odpuštěním pouze mlčky, platí více, než odpuštění výslovné, protože se osvědčuje skutkem samým a skutek dokazuje vždy věc mnohem pádněji než pouhé slovo. Nejsilnějším výrazem obnovy manželského spolužití pak jest pravidelné obnovení manželských pohlavních styků, jež ještě jadrněji vyjadřují zapomenutí všech posavadních neshod, než obnovení pouhé společné domácnosti. Dle vlastního seznání obou manželů to i ono se stalo. Manželé se sice rozcházejí co do trvání obnoveného spolužití, ale to jest lhostejno, neboť po odpuštění jednou nastalém možno mimo případnosti §u 14 písm. c) rozl. zák. žádati rozluku jen z důvodů nově se sběhších. Nicméně doložiti dlužno, že nižší stolice věřily v té příčině manželce, jež udala dobu obnoveného společenství od začátku roku 1918 do podzimku 1922 — prvý soud to zjišťuje a druhý to schvaluje — a nikoli manželi, jenž ji udává jen školním rokem 1921/1922, ač ovšem i to by úplně stačilo.

Citace:

Čís. 5158. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 115-116.