Čís. 6319.

Ten, kdo převzal na základě dědické dohody pozůstalostní jmění se závazkem, že zaplatí veškeré dluhy, podrobil se ujednání věřitele se zůstavitelem ohledně sudiště podle §u 88, druhý odstavec j. n.
(Rozh. ze dne 29. září 1926, R II 177/26.)
Žalovaná převzala na základě dohody se zákonnými dědici pozůstalostní jmění s tím, že zaplatí veškeré dluhy. Žalobce, věřitel zůstavitelův, domáhal se na žalované zaplacení dluhu u soudu, příslušného místně podle §u 88, druhý odstavec, j. n., tvrdě, že zůstavitel přijal bez námitek účty obsahující fakturní doložku. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jest zjištěno, že žalovaná dohodou ze dne 26. března 1925, uzavřenou mezi ní a přihlášenými zákonnými dědici, převzala celé pozůstalostní jmění do vlastnictví proti tomu, že zaplatí veškeré kolky a poplatky a veškeré dluhy a že vyplatí zákonným dědicům částky jim odkázané v poslední vůli, pozůstalostním soudem prohlášené za dovětek. Dle tohoto zjištění nestala se, jak stěžovatelka právem k tomu poukazuje, dohoda mezi věřitelem a osobou třetí, která by vůči němu byla cizí dluh převzala, jak to § 1406 obč. zák. předpokládá a nelze se tudíž tohoto zákonného ustanovení v tomto případě dovolávati. Nicméně má i nejvyšší soud za to, že příslušnost dovolaného fakturního sudiště jest odůvodněna a založena prohlášením žalované, že »zaplatí veškeré dluhy«. Tímto prohlášením podrobila se žalovaná původnímu ujednání mezi věřitelem a dlužníkem ohledně sudiště jako vedlejšího práva s tou kterou pohledávkou spojeného, jež změnou osoby dlužníkovy zůstalo nedotčeno (§ 1407 obč. zák.) a to prozatím docela bez ohledu na to, je-li také zažalovaný dluh mezi převzatými dluhy pozůstalostními zahrnut čili nic, o čemž bude zjednáno jasno teprve ve sporu samém.

Citace:

č. 6319. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 318-318.