Č. 12204.

Samospráva obecní: Povinnosti platiti obchodné podle dekretu dvor. kanceláře z 23. března 1798 č. 4764 nejsou podrobeni »cizí kupci«, kteří provozují své obchody v lázeňském místě nepřetržitě po celý rok.
(Nález ze dne 12. prosince 1935 č. 20119/35.)
Věc: Firma Julius Meinl, akc. spol. v P., filiálka v K. (adv. Dr. Bedřich Fried z Prahy) proti okresnímu úřadu v Karlových Varech o obchodné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžující si firmy z platebního rozkazu městské rady v Karlových Varech z 29. června 1933, jímž na základě dekretu dvorní kanceláře z 23. března 1798 a zákona z 27. října 1868 č. 38 z. z. čes. byla stěžující si firmě předepsána na lázeňskou sezónu 1933 obchodní taxa částkou 100 Kč týdně, počínaje 1. května 1933, a v důvodech uvedl, že v K. jde toliko o vedlejší závod hlavního podniku, a že proto není dána místní usedlost podniku.
O stížnosti uvážil nss takto:
Dekret dvor. kanc. z 23. března 1798 č. 4764, jenž tvoří právní pod- klad pro předpis obchodného, stanoví, že od cizích kupců, dostavujících se do města Karlových Varů během lázeňského období, včetně těch, kteří tu mají sice právo měšťanské, ale nemají tu vlastního domu, nýbrž v Karlových Varech zdržují se jen v lázeňském období, může býti požadován vyšší tržní poplatek. Tato právní norma pole svého znění chce podrobiti tržnímu poplatku (obchodnému) pouze ty osoby, které se dostavují do města Karlových Varů za účelem provozování obchodu během lázeňského období a patří k cizím kupcům. Z toho plyne, že obchodné lze předepsati toliko tenkráte, jde-li o cizího kupce a jde-li o obchod provozovaný toliko v lázeňské sezóně. Nejsou-li oba tyto předpoklady dány, nelze obchodné podle shora uvedené právní normy předepsati. Správnost tohoto názoru vysvítá také jasně ze znění uvedeného dekretu, který povinnost cizích kupců platiti obchodné omezuje výslovně jen na ty kupce, kteří se dostavují do města Karlových Varů za účelem provozování obchodu jedině během lázeňské sezóny, z čehož nutně plyne, že ani cizí kupci, jestliže provozují své obchody v Karlových Varech nepřetržitě po celý rok, povinnosti platiti obchodné podrobeni nejsou.
Z odůvodnění nař. rozhodnutí, »že není dána místní usedlost podniku«, jest patrno, že žal. úřad zastává právní stanovisko, že povinnost platiti obchodné stíhá každého cizího kupce bez rozdílu, zda provozuje obchod toliko v lázeňské sezóně či nepřetržitě po celý rok. Tento právní názor jest však podle toho, co výše uvedeno, mylný. Žal. úřad veden tímto mylným názorem nepřihlížel ke tvrzení stěžující si firmy již v odvolání přednesenému, že obchod provozuje nepřetržitě po celý rok, a nezjistil za účasti stran tuto okolnost, ač podle toho, co shora uvedeno, jest pro řešení sporné otázky povinnosti platiti obchodné rozhodnou. Následkem nesprávného názoru žal. úřadu zůstala tudíž skutková podstata, kterou žal. úřad položil za základ svého rozhodnutí, neúplnou a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 12204. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 692-693.