Čís. 15485.


Pokračování v odpůrčím sporu pro pohledávky na výživném, i když původní exekuční titul (povolené prozatímní opatření) byl nahrazen odsuzujícím rozsudkem.
(Rozh. ze dne 9. října 1936, R II 323/36.)
Syn žalované (manžel žalobkyně) byl odsouzen pravoplatně rozsudkem k placení výživného žalobkyni 500 Kč měsíčně, kteroužto částku byl povinen platiti již po dobu sporu o rozvod na základě prozatímního opatření, a to až do pravoplatného rozhodnutí rozepře o rozvod manželství. Žalobkyně tvrdíc, že se syn žalované (její manžel) zbavil svého majetku prodejem jeho žalované v úmyslu zkrátiti ji na výživném, kterýžto úmysl byl a musil býti znám' i žalované, domáhá se odpůrčí žalobou výroku, že kupní smlouva, kterou její manžel prodal své nemovitosti žalované, jest v poměru k žalobkyni bezúčinnou a že jest žalovaná povinna trpěti na ony nemovitosti exekuci nuceným zřízením práva zástavního k vydobytí výživného žalobkyni na základě prozatímního opatření příslušejícího. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: Předpokladem odpůrčí žaloby jest podle § 9 odp. ř., že pohledávka, v jejíž prospěch se podává odpor, musí býti vykonatelná aspoň v době podání žaloby. Náležitost vykonatelnosti pohledávky tudíž musí tu býti již v době podání žaloby. V souzeném případě tomu tak bylo v době podání této žaloby, t. j. 24. prosince 1931, neboť zatímní usnesení z 26. března 1930 bylo tehdy již vykonatelné pro částky tehdy již dospělé a pro částky budoucně dospívající. Tím, že platnost usnesení povolujícího zatímní opatření zanikla pro částky budoucně po pravoplatném skončení sporu o rozvod dospívající uplynutím doby, pro kterou byla povolena, nepozbyla žalobkyně oprávněnosti v zahájeném již odpůrčím sporu pokračovati, nehledíc k tomu, že zatímní výživné bylo i podle pravoplatného rozsudku o rozvod z 9. března 1934 definitivně upraveno v téže výši a za tutéž dobu, takže tu jest vykonatelná alimentační pohledávka, ovšem jen za dobu od 18. ledna 1930 do 9. března 1934, t. j. od doby, kdy bylo manželu žalobkyně uloženo platiti prozatímní výživné do pravoplatného skončení rozvodové rozepře, i v době vynesení rozsudku prvního soudu (18. prosince 1935). Žalobkyně tudíž měla v době podání žaloby a má i v době vynesení rozsudku pro dobytí své pohledávky vykonatelný exekuční titul, pohledávka zaplacena nebyla a jest vykonatelná (§ 9 odp. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Žalovanou lze poukázati k správným důvodům napadeného usnesení, z nichž je zcela zřejmé, jak odvolací soud věc posuzuje. Netřeba tu řešiti teoretickou otázku, jaký vliv by bylo mělo na prozatímní opatření, kdyby byl žalobní nárok rozsudkem zamítnut, když se v souzeném případě věc tak nemá.
Citace:
č. 15485. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 933-934.