Čís. 4439.

Jde-li o exekuci na přihlášení, nemůže si dlužník stěžovati do povolení exekuce dříve, než mu bylo povolující usnesení při výkonu exekuce doručeno.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1924, R I 998/24).
Stížnost dlužníka do usnesení prvého soudu, povolujícího exekuci na přihlášení, rekursní soud odmítl pro nepřípustnost. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení.
Důvody:
Podle §u 64 ex. řádu musí býti usnesení, k nimž došlo mimo rok, stranám doručena v písemném vyhotovení. Teprve doručením stávají se usnesení ta podle §§ 416, odstavec prvý c. ř. s. a 78 ex. ř.) vůči stranám účinná, kterážto účinnost spočívá v tom, že teprve dnem po tom dni, kterého se stalo usnesení účinným, počínají plynouti lhůty k opravným prostředkům a lhůty k plnění (§ 528 c. ř. s. a § 78 ex. ř.). V té věci nebylo usnesení soudu prvé stolice, exekuci povolivši, doručeno, jelikož vymáhající strana žádala o výkon exekuce na přihlášení. Žádá-li věřitel o výkon exekuce na přihlášení, nemůže býti pří exekuci podle §u 349 ex. ř. přehlíženo ustanovení §§ 575 odstavec třetí a 569 c. ř. s., a §u 1114 obč. zák., a také ta okolnost, že je v tomto případě podle §u 161 jedn. řádu potřebí s výkonem sečkati, až se vymáhající věřitel přihlásí, a že, když se nepřihlásí do měsíce ode dne povolení exekuce, vrátí mu exekuční soud pro opomenutou přihlášku neupotřebený stejnopis exekuční žádosti (výnos ministerstva spravedlností ze dne 7. dubna 1898, čís. 8104), z čehož vyplývá, že je výkon exekuce dán do jisté míry (§ 16 ex. ř.) do věřitelovy libovůle, neboť nepřihlásí-li se vymáhající věřitel vůbec, povolující usnesení vůbec není doručeno povinnému, a proto také nenastane jeho účinnost. Poněvadž předpis §u 161 jedn. řádu byl vydán v zájmu vymáhajícího věřitele, plyne z toho vzhledem k tomu, že se dosud nepřihlásil ku výkonu, že to ve svém zájmu nepovažoval účelným, aby dlužník již nyní se dověděl o povolení exekuce, a dále že proto, že k doručení usnesení exekuci povolujícího vůbec nemusilo dojiti, dlužník, jemuž usnesení to mělo býti doručeno teprve při jejím výkonu, nebyl oprávněn před doručením tohoto usnesení a před výkonem exekuce si do něho stěžovati. Proto rekursní soud právem odmítl stížnost povinné strany do usnesení exekuci povolivšího, jí však dosud nedoručeného, tudíž dosud neúčinkujícího, jako nepřípustnou.

Citace:

č. 4439. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 730-731.