NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8940.

Udělení příklepu (jeho poznámka v pozemkové knize) není na závadu zřízení (nabytí) nadzástavního práva na hypotekárních pohledávkách váznoucích na vydražené nemovitosti.
Pozdější postup zastavené pohledávky není právu nadzástavního věřitele na újmu a jest proti němu bezúčinný.
(Rozh. ze dne 4. května 1929, R I 286/29.)
Ve vložce 82, která byla dne 12. února 1925 ve vnucené dražbě přiklepnuta U-ové, bylo zaznamenáno právo zástavní pro pohledávku Alexandra J-a ve výši 25000 Kč. Toto právo zástavní bylo spraveno pouze ohledně 15000 Kč. Na tuto knihovně zajištěnou pohledávku vymohla si pak firma R. usnesením ze dne 30. dubna 1926 nadzástavní právo k vymáhání vykonatelné pohledávky 17000 Kč. Při dodatečném rozvrhu nejvyššího podání přikázal soud prvé stolice nadzástavní věřitelce, firmě R., na částečnou úhradu její pohledávky 15000 Kč. Dr. Z. podal proti tomu odpor z důvodu, že mu byla pohledávka Alexandrem J-em postoupena. Soud prvé stolice odpor zamítl, jelikož se postup pohledávky na Dr. Z-a proti ustanovení § 294 ex. ř. stal v době, kdy zřízení nadzástavního práva pro pohledávku firmy R. podle §§ 294 a 320 ex. ř. již bylo řádně provedeno. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Rekursu nebylo vyhověno a napadené usnesení bylo potvrzeno s poukazem na odůvodnění prvého soudu. Na pohledávku Alexandra J-a 25000 Kč bylo dne 18. ledna 1926 vloženo právo nadzástavní pro pohledávku firmy R. 17000 Kč. Alexandrem J-em dne 20. září 1927 vykonaný postup pohledávky 25000 Kč na Dr. Viléma Z-a mohl se státi jen bez újmy zástavního práva firmy R. Jelikož ve smyslu rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 6. září 1928 jest k tomuto právu nadzástavnímu přihlížeti, stalo se přikázání pohledávky této firmě R. právem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jest mylným a nemá opory v zákoně názor dovolacího rekurenta, že po udělení příklepu, pokud se týče po splnění dražebních podmínek, když vydražitel zaplatil nejvyšší podání, nelze na hypotekární pohledávce váznoucí na vydražené nemovitosti, zříditi, pokud se týče nabýti zástavního práva a že proto firma R. na pohledávce Alexandra J-a nadzástavního práva nenabyla a nemá proto nároku na částku vypadající z nejvyššího podání na pohledávku Alexandra J-a. Udělení příklepu, pokud se týče jeho poznámka v pozemkové knize není na závadu zřízení nebo nabytí nadzástavního práva na hypotekárních pohledávkách na vydražené nemovitosti váznoucích, neboť příklep, pokud se týče jeho poznámka má jen účinky vytčené v § 72 knih. zák. a v § 183 ex. ř. Pravoplatným zápisem nadzástavního práva na pohledávce J-ové, byť i po příklepu, nabyla firma R. uvedeného práva a dovolací rekurent upírá jí toto právo, pokud se týče nárok na částku z nejvyššího podání připadlou na zabavenou pohledávku J-ovu neprávem. Pozdější postup pohledávky J-ovy na dovolacího rekurenta nebyl právu firmy R. na újmu (§ 1394 obč. zák.) a byl proti nadzástavnímu právu firmy R., jak dovodily nižší soudy poukazem na §§ 294 a 320 ex. ř., bezúčinný. Dovolací rekurs, jenž domáhá se toho, aby částka vypadající z nejvyššího podání na pohledávku Alexandra J-a byla místo firmě R. přikázána dovolacímu rekurentu jako J-ovu postupníku, jest neopodstatněný.

Citace:

č. 8940. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 646-647.