NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10272.

Vystoupení společníka z veřejné obchodní společnosti má proti třetím osobám účinek jen, byl-li již proveden zápis vystoupení (výmazu) společníka do obchodního rejstříku, leč že by se v případě průtahu opověděného zápisu vystoupivší společník nebo společnost postarala o to, by změna i jiným vhodným způsobem byla uvedena ve veřejnou známost (rozesláním oběžníku obchodním přátelům). Toto vědomí jest otázkou skutkovou.
(Rozh. ze dne 25. října 1930, Rv I 139/30).
Žalobkyně domáhala se na žalovaném veřejném společníku Arnoštu W -oví zaplacení zbytku kupní ceny za zboží dodané veřejné obchodní společnosti Eduard W. Žalovaný namítl najmě, že v době podání žaloby nebyl již veřejným společníkem. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Jde v podstatě o otázku, za kterých okolností lze proti třetím osobám namítati, že veřejný společník ze společnosti vystoupil. V té příčině poukázal již prvý soudce zcela správně na čl. 129 a 25 obch. zák. Průvodní břemeno postihuje v té příčině žalovaného, vystoupivšího společníka, tak dalece, že musí prokázati, že žalující strana o jeho vystoupení ze společnosti věděla, že skutečnost tu znala. Nestačí tudíž důkaz, že žalující strana o tom věděti mohla nebo věděti musila. Důkaz tento však žalovaný neprovedl. Podle zjištění odvolacího soudu zněl vyrovnací edikt ze dne 27. září 1929 č. j. Kv 69/28-1 v ten smysl, že se řízení vyrovnací zahajuje k návrhu Eduarda W-a, protokolovaného pod firmou Eduard W. Z této okolnosti nemůže odvolatel nic těžiti pro tvrzení, že žalující strana již v čase podání žaloby, dne 4. října 1928, o vystoupení žalovaného ze společnosti věděla. Neboť doslov ediktu nestačí ani k domněnce, že veřejný společník Arnošt W. ze společnosti vystoupil. Jest ovšem pravda, že pro poměr společnosti ze strany jedné a vystoupivšího společníka se strany druhé rozhodný jest den skutečného vystoupení, den, kdy poměr ten byl skutečně rozvázán. Podle vyjádření zástupce žalovaného ve vyrovnacích spisech stalo se tak smlouvou ze dne 18. května 1928. Avšak v poměru k třetím osobám rozhoduje den zápisu výmazu veřejného společníka z obchodního rejstříku, tedy nikoliv den skutečného vystoupení, nebo den, kdy výmaz soudem byl povolen, poněvadž jen zápisem výmazu z obchodního rejstříku uvádí se tato skutečnost ve veřejnou zná¬ most. Odvolatel vytýká žalující straně nedostatek péče řádného obchod¬ níka, spočívající v tom, že se spokojila nahlédnutím do obchodního rej¬ stříku a opomenula pátrati i ve sbírce listin obchodního rejstříku, která požívá téže publicity. K vyvrácení této výtky jest uvésti, že odvolatel, jehož postihuje břemeno průvodní tak dalece, že musí prokázali vědo¬ most žalující strany o vystoupení žalovaného z veřejné společnosti, není k této výtce nedostatečné péče obchodníka oprávněn. Žalovaným nebyl proveden důkaz, že žalující strana v den podání žaloby věděla, že žalo¬ vaný ze společnosti vystoupil. Avšak námitky žalované strany postrádají oprávnění i z důvodu čl. 146 obch. zák., poněvadž se zažalované saldo ke dni 31. července 1928 týká dodávek zboží, které učiněny ještě v době, kdy žalovaný byl ještě veřejným společníkem firmy Eduard W., totiž před 18. květnem 1928, což se tímto na základě výpisu z obchodních knih zjišťuje.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o to, zda se může žalobkyně domáhali zaplacení zbytku kupní ceny za zboží, dodané veřejné společnosti pod firmou Eduard W. na žalovaném jako veřejném společníku této firmy, přes to, že žalovaný, jak namítá, v čase podání žaloby (4. října 1928) nebyl již veřejným společníkem, poněvadž prý dnem 18. května 1928 ze společnosti vystoupil a usnesením ze dne 23. května 1928 byl rejstříkovým soudem povolen zápis jeho výmazu jako veřejného společníka z obchodního rejstříku. K této otázce právem odvolací soud přisvědčil, zjistiv, že žalovaný byl ještě v době podání žaloby zapsán jako veřejný společník v obchodním rejstříku a že se mu nepodařilo dokázati, že žalobkyně věděla, že tento rejstříkový zápis nesouhlasí se skutečností, pokud se týče, že žalovaný již ze společnosti vystoupil. Právem poukazuje odvolací soud k čl. 129 obch. zák., podle něhož lze třetím osobám namítati odpadnutí (tedy i vystoupení) společníka jen potud, pokud jsou tu podmínky, za nichž nastává proti třetím osobám podle čl. 25 obch. zák. účinek co do zániku firmy nebo změny jejích majitelů, tedy, nebyly-li tyto skutečnosti do obchodního rejstříku zapsány a veřejně vyhlášeny, jen, dokáže-li ten, při němž nastaly, že třetím osobám byly známé. Podle přesného doslovu čl. 129 a 25 obch. zák. jest tedy třeba předem provedeného již zápisu vystoupení (výmazu) společníka do obchodního rejstříku, má-li míti účinek proti třetím osobám. Nestačí pouhá skutečnost vystoupení ani opověď k rejstříku, ba ani neprovedené ještě usnesení, jímž zápis byl povolen. Účinkům tohoto zákonného ustanovení lze čeliti pro případ průtahu opověděného zápisu jen tím, že se vystoupivší společník, po případě společnost sama postará, by změna byla i jiným vhodným způsobem uvedena ve veřejnou známost. V obchodních kruzích rozesílají se obyčejně na obchodní přátele oběžníky, změnu oznamující. Pak se arci nemohou věřitelé takto zpravení odvolávati na. obchodní rejstřík, poněvadž nabyli vědomosti o nesouhlasu rejstříku se skutečností (čl. 25 obch. zák.). Toto vědomí jest otázkou skutkovou. Zjistil-li tedy odvolací soud, že žalobce v době podání žaloby nevěděl o vystoupení žalovaného ze společnosti, jest tím vázán i soud dovolací. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, nemusil se odvolací soud vůbec zabývati otázkou, zda by žalovaný ručil za pohledávku žalobkyně také po rozumu čl. 146 obch. zák., a netřeba proto ani uvažovati, zda se žaloba podle svého obsahu opírala také o toto zákonné ustanovení.

Citace:

Čís. 10272. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 620-622.