NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 845.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Trestného činu dle § 13 lich. zák. dopouští se i konsumní spolek, nutí-li své členy, by současně odebrali zboží, jehož nepotřebují.
(Rozh. ze dne 12. května 1922, Kr I 886/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Praze ze dne 9. dubna 1921, pokud jím byly dle § 259 čís. 3 tr. ř. obžalované Hedvika F-ová a Marie F-ová sproštěny z obžaloby pro přečin dle § 13 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje pouze důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. První soud přijal za prokázáno, že obžalované Hedvika F-ová a Marie F-ová jakožto prodavačky v dělnickém konsumu v B. v únoru 1921 odepřely Amálii U-ové prodej máku, tedy předmět potřeby, nebude-li současně odebráno jiné zboží, totiž umělý tuk »Ceres«, že svědkyně Amalie U-ová přišla si pro mák do konsumu dvakrát, a že jí pokaždé bylo obžalovanými řečeno, že jí mák neprodají, nevezme-li také »Ceres«. Tím byly bezvadně zjištěny všechny podstatné zákonné známky přečinu, naznačeného v § 13 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. ą n. ve směru objektivním. Nalézací soud přes to neshledal skutkové povahy uvedeného přečinu v činu obžalovaných, odůvodniv to tím, že se jednalo o konsumní úsporný a stavební spolek, který prodává pouze členům, a nikoliv o podnik výdělečný, a že jednáním obžalovaných neměl býti nikomu opatřován zvláštní neoprávněný zisk na úkor spotřebitelů jiných, ježto všichni členové spolku, také U-ová je členem, mají účast na zisku i ztrátě podniku a případná ztráta jednotlivcova, kterou utrpěl tím, že »Ceres« koupil, aniž ho potřeboval, jest po případě nahražena ziskem, docíleným pro všechny členy jeho prodejem. Avšak náhled, na němž nalézací soud založil osvobozující výrok, jest právně mylným. Zákon o trestání válečné lichvy nečiní v § 13 rozdílu mezi obyčejným obchodníkem a mezi konsumním spolkem, jak vidno ze slova »kdo odepře«. Ke skutkové podstatě přečinu dle § 13 nevyžaduje se ani zisku, ani ziskuchtivého úmyslu, na ceně zboží při tom vůbec nezáleží, a účelem tohoto ustanovení jest, aby kupující nebyl donucován odebrati zboží, kterého nepotřebuje, vázaností a prodejem zboží požadovaného. Proti takovému donucována musí býti chráněn člen konsumního spolku proti prodavačům v něm právě tak, jako jiný kupitel proti obchodníkům, a že odpovídá i právnímu citu obyvatelstva, tomu nejlépe nasvědčuje okolnost, že Amalie U-ová, ač je členem konsumního spolku, dovolávala se ochrany úřadů proti jednání zřízenců konsumu. Nelze nahlédnuti, proč by členové konsumních spolků byli v této věci hůře postaveni než ostatní kupující a proč by byli vylučováni z ochrany lichevního zákona, který má za účel zabezpečiti předměty potřeby všechny konsumenty bez ohledu na jich poměr k prodávajícím. Rovněž nelze porozuměti, proč by jednotliví členové spolku, kteří se dají donutiti ke koupi zboží, jehož nepotřebují, přispívali placením nevýhodné ceny ke zvýšeni zisku nebo zmenšení ztráty ostatních členů spolku. Nerozhodným jest, jak si obžalované vykládaly příkaz správce konsumu Františka Š-a, aby doporučovaly nákup »Ceresu« při koupi jiného zboží, neboť i kdyby byl Š. dal přímo příkaz k odepření prodeje máku, nebude-li odebrán zároveň »Ceres«, což nalézací soud však za prokázáno nemá, přece by tím nebyly obžalované sproštěny trestné zodpovědnosti. Poněvadž nalézací soud, vycházeje z nesprávného právního posouzení věci, vyloučil subjektivní vinu obžalovaných, nelze rozhodnouti ve věci samé, přes to, že jest v rozsudku bezvadně zjištěna skutková podstata přečinu dle § 13 zákona lichevního ve směru objektivním.

Citace:

č. 845. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 282-284.