NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 3624.

Při ústním posledním pořízení musí pořizovatelova vůle před svědky pořizovatelem býti projevena; nestačí projev souhlasu s posledním pořízením, již dříve napsaným, třebas bylo před zůstavitelem a svědky přečteno.
(Rozh. ze dne 18. března 1924, Rv I 8/24.)
Žalobě dědiců ze závěti na dědice ze zákona, by bylo zjištěno, že žalobce jest dle ústní závěti ze dne 3. ledna 1921 vůči žalovaným pokládati za dědice po zůstavitelce, bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání je v právu, pokud vytýká napadenému rozsudku nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). O tom, že poslední pořízení ze dne 3. ledna 1921, o které tu jde, nevyhovuje podmínkám §u 579 obč. zák., poněvadž je jeden ze tří svědků nepodepsal s dodatkem, poukazujícím na jeho vlastnost jako svědka, a že tudíž jako písemné poslední pořízení jest dle §u 601 obč. zák. neplatným, není již sporu. Avšak toto poslední pořízení nelze zachovati v platnosti ani jako pořízení ústní přes to, že nebylo ani tvrzeno, že zůstavitelka chtěla poříditi jen písemně a vyloučiti jinou formou závěti (plenární rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. března 1922, čís. sb. 1538), neboť nebylo šetřeno předpisů §§ 585 a 586 obč. zák., které ustanovují, jak má se učiniti poslední vůle, která se mimosoudně ústně prohlašuje. Dle zjištění nižších soudů byla poslední vůle zůstavitelky, dříve již napsaná, zavolaným svědkům Antonínu B-ovi a Emilu H-ovi třetím svědkem Janem A-em před zůstavitelkou přečtena a jí na dotaz svědka В-a slovy: »tak to chci,« pokud se týče na dotaz svědka H-a přikývnutím hlavy a slovem »ano«, jako její poslední vůle potvrzena. Ale to k platné ústní závěti nestačí. § 585 obč. zák. předpisuje, že, kdo chce ústně učiniti poslední vůli, má ji vážně projeviti před třemi způsobilými svědky, kteří jsou zároveň přítomni a jsou schopni dosvědčiti, že ohledně osoby pořizujícího není ani podvodu ani omylu. Dlužno tedy projeviti ústně před svědky poslední vůli, nikoli snad jen souhlas s obsahem připraveného již písemného prohlášení, byť i toto bylo dříve zůstavitelce přečteno. Právě proto upozorňuje zákon v druhém odstavci §u 585 obč. zák. na to, že káže opatrnost, by svědci buď všichni společně nebo každý sám o sobě pro lepší paměť poslední vůli, projevenou zůstavitelem, buď sami si napsali nebo co nejdříve napsati dali, čeho by nebylo třeba v případech, kde poslední vůle, jako zde, již byla napsána a svědkům přečtena. Nižší soudy nesprávně vyložily zákon, uznavše za uvedeného stavu věci poslední pořízení ze dne 3. ledna 1921 za platné jako ústní závěť.

Citace:

č. 3624. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 405-406.