NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2404.

Styk dětí s druhým manželem může býti po případě určen na více dnů.
(Rozh. ze dne 20. března 1923, R II 81/23.)
Při rozvodu manželu od stolu a lože byly dány děti právoplatně do výchovy otcovy, k napotomní žádosti matky pak jí soud prvé stolice povolil jednak navštíviti děti jednou měsíčně a pobýti s nimi od 9 do 17 ho lín, jednak vzíti si je o hlavních prázdninách na 14 dní k sobě. Rekursní soud usnesení prvého soudu ohledně měsíčních návštěv potvrdil, ohledně prázdninového pobytu však je zrušil a uvedl v tomto směru v důvodech: Jinak má se však věc s ustanovením, že matka může míti dítky každý rok o hlavních prázdninách po 14 dnů u sebe. § 142 obč. zák. rozeznává mezi tím, komu byly děti předány, a tím, kdo se s nimi smí stýkati, tedy mezi jejich přechovatelem a navštěvovatelem. U onoho se zdržují, tento za nimi dochází nebo dojíždí. Pobyt jejich je
u přechovatele, u něho se mají děti zdržovati. V tomto případě je přechovavatelem otec, t. j. stěžovatel, poněvadž rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 27. června 1922 bylo vysloveno, že se děti přenechávají stěžovateli. S tím nutno počítati a nelze na tom ničeho měniti. Neprávem tedy vyslovil prvý soud, že matka má právo, děti každý rok na nějaký čas k sobě vzíti a u sebe chovati. Oním rozhodnutím bylo jí právo toto odepřeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
I když nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. června 1922 vyslovil, že se výchovou dětí výlučně pověřuje otec, nemělo tím nikterak býti před- stihováno pozdější rozhodnutí o úpravě styku těchto dětí s matkou. V §u 142 obč. zák. se výslovně ustanovuje, že druhý z rodičů, jemuž nebyla výchova svěřena, jest přes to oprávněn, s dětmi se osobně stýkati. Co zákonodárce osobním stykem rozumí, není výslovně uvedeno, a proto dlužno slovo styk vykládati ve smyslu běžném. Stykem dle toho jest rozuměti setkávání se osob vůbec. Uváží-li se, že i ustanovením, že děti byly přenechány jednomu manželi do výchovy, tím (výchovou) jest stanoven styk stálý za určitým účelem na dobu více let, již nelze předem určití, nelze tedy míti za styk jen krátké, na určité hodiny vypočtené setkání se dětí s rodiči, nýbrž i setkání takové, jež bylo určeno dobou delší, ne však trvale jako u výchovy. Styk má sloužiti hlavně k osvěžení, upevnění a zachování příbuzenských svazků, vzájemné lásky a úcty k onomu z rodičů, s nimiž se děti jen zřídka vídávají, a má se jím podporovati mravní výchova dětí, jež výlučně druhému z rodičů byla svěřena. Z toho plyne, že děti pobytem u druhého z rodičů nemají, ano nesmějí, na výchově utrpěti úhony. Vychází-li se s tohoto hlediska, pak nutno i pobyt dětí u matky po dobu 14 dnů v čase hlavních školních prázdnin považovati za styk, jaký má § 142 obč. zák. na mysli. Proto
právem soud prvé stolice dal matce, jež ze stálého styku, výchovy dětí, jest vyloučena a jedině obmezena na styk s dětmi v celku ani ne na měsíc ročně, právo, mimo určité dny, jednou v měsíci, i 14 dnů hlavních školních prázdnin se svými dětmi se stýkati.

Citace:

Rozhodnutí č. 2404. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 476-477.