NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4240.

Státní zaměstnanci. — Školství: Vdova po učiteli tělocviku na býv. uh. střední škole na území Podkarpatské Rusi, který nesložil slib věrnosti čsl. republice a byl ze služeb propuštěn, nemá nároku na zaopatřovací požitky čsl. státu.
(Nález ze dne 16. prosince 1924 č. 22093.) Věc: Vdova po Michalu K. v Mukačevě (adv. Dr. Emil Schwarz z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. rada Dr. Jan Menšík) o pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuta byla v instančním pořadí žádost st-lky za přiznání pensijních požitků, z důvodu, že zesnulý manžel st-lčin Michal K., býv. učitel tělocviku na státním reálném gymnasiu v Mukačevě, nesložil v předepsané lhůtě slib věrnosti republice čsl.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss následovně: — — —
St-lka sama přiznává, že její zemřelý manžel Michal K. předepsaný slib věrnosti čsl. republice vůbec nesložil, tvrdí však, aniž se v té příčině dovolává nějakého určitého předpisu zákona — že již ochota jejím manželem k složení tohoto slibu projevená stačí k zachování jejích pensijních nároků.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti.
Není sporu o tom, že manžel st-lčin byl učitelem na stát. reálném gymnasiu v Mukačevě. Byl tedy ve služebním poměru k býv. uh. státu a mohl proto míti on sám a v případě jeho úmrtí členové jeho rodiny nejvýše proti uherskému státu nárok na požitky ze služebního poměru vyplývající.
Proti čsl. státu byl by mohl a s ním ovšem i jeho rodina nároku takového nabýti jen, kdyby byl vstoupil v služební poměr k čsl. státu, t. j. kdyby byl býval trvale ustanoven na čsl. státním ústavu vyučovacím.
To žal. úřad svým výrokem zřejmě popřel, neboť odvolal-li se na to, že manžel st-lčin nesložil v předepsané lhůtě slib věrnosti, pak tomu nelze vzhledem k tomu, že byl učitel Michal K. dne 26. ledna 1920 ze služby propuštěn, rozuměti jinak, než že úřad chtěl vysloviti a také skutečně vyslovil, že manžel st-lčin nebyl přijat do služeb čsl. státu.
V době vydání nař. rozhodnutí nebylo zákonného předpisu — st-lka sama se také žádného určitého předpisu nedovolává — který by učitelským osobám býv. státu uherského, do služeb čsl. státu nepřevzatým a jejich příslušníkům přiznával nárok na pensijní nebo zaopatřovací požitky proti čsl. státu.
Zákon z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. vyhradil úpravu poměru osob učitelských při státních vyučovacích ústavech býv. státu uherského na Slov. a v P. R. pozdějšímu nařízení. Vl. nařízením z 29. listopadu 1923 č. 226 Sb. byla pak úprava ta provedena. Že by předpisy ty vztahovaly se i na manžela st-lčina, stížnost netvrdí a sporný nárok z nich neodvozuje.
Jest tedy stížnost neodůvodněná a slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 4240. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1040-1041.