Čís. 14167

Služební poměr klíčníka zaměstnaného na zámku jest posuzovati podle ustanovení občanského zákona.
Přihlášení dědici, jimž podle § 145 nesp. pat. byla svěřena správa pozůstalosti, nepotřebují schválení pozůstalostního soudu ke zrušení služebního poměru zůstavitelova zaměstnance.
(Rozh. ze dne 14. února 1935, Rv I 2909/34.) Žalobce byl v říjnu 1631 přijat jako klíčník do služeb zemřelého Alexandra V. F-a s povinností starati se o inventář zámku i sklep, posluhovati rodině svého zaměstnavatele v době jejího pobytu na zámku a jí též v téže době vařiti. Zaměstnavatel žalobcův dne 13. dubna 1632 zemřel a žalobci byla nato dána přihlášenými dědičkami k pozůstalosti ke dni 31. května 1632 výpověď služebního poměru dopisem, který žalobce podle svého tvrzení obdržel dne 2. května 1632. Namítaje, že výpověď ta mu byla dána opožděně, a že měla býti vzhledem k zákonu o obchodních pomocnících 6-nedělní, neuznává žalobce rozvázání služebního poměru a žádá, by uznáno bylo právem, že služební smlouva mezi ním a zůstavitelem dne 13. října 1631 uzavřená i nadále trvá. Prvý zjistiv, že žalobce ujednal při uzavření služební smlouvy se zůstavitelem měsíční výpověď, a že výpověď byla žalobci dána dne 27. dubna 1632 ke dni 31. května 1632, žalobu zamítl. Odvolací soud nevyhověl odvolání, poukázav na správné právní posouzení věci prvým soudem, a uvedl: Námitka žalobcova, že žalovaná potřebovala k propuštění žalobce souhlasu pozůstalostního soudu je rovněž bezdůvodná, neboť dle § 145 nesporného patentu obě dědičky jako přihlášené dědičky k žalované pozůstalosti měly správu pozůstalosti a scválení je třeba jen k mimořádným jednáním, týkajícím se pozůstalosti a nikoliv k běžným zař zením a opatřením, jako je propuštění klíčníka ze služeb pozůstalosti, resp. dání mu výpovědi. Právní názor odvolání, že na služební poměr žalobce jest vztahovati zákon o statkových úřednících nebo zákon o obchodních pomocnících, jest zřejmě vzhledem na znění těchto zákonů nesprávný.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Vychází-li se ze zjištění a ze skutečností mezi stranami nesporných, není správný názor dovolatelův, že jeho služební poměr, o který jde v tomto sporu, jest posuzovati podle zákona o obchodních pomocnících nebo podle zákona o statkových úřednících. Žalobce byl přijat do služeb zemřelého A. V. jako klíčník, a jako takový vykonával práce, které nejsou toho druhu, jež by ho dle § 1 anebo 2 zákona o obchodních pomocnících č. 20/1910 ř. z. podřadily pod ustanovení tohoto zákona. Žalobce, zaměstnaný jako klíčník na zámku zaměstnavatelově, neměl nic společného se zemědělským a lesnickým podnikem zaměstnavatelovým a nevykonával v takovém podniku ani při vedlejším jejich podniku vyšších služeb, tedy nevztahují se na něho ani předpisy zákona o statkových úřednících ze dne 13. ledna 1614 čís. 6 ř. z. Jest proto posuzovati jeho služební poměr dle předpisů všeobecného občanského zákona o smlouvě služební. Když pak bylo zjištěno, že se žalobcem byla smluvena výpověď měsíční, a že mu byla dána měsíční výpověď k příkazu přihlášených dědiček v zastoupení pozůstalosti zemřelého zaměstnavatelem správcem F-em ústně dne 27. dubna 1633, takže následkem této výpovědi skončil služební poměr žalobcův koncem května 1633, správně byla žaloba zamítnuta. Nejde tu o žádné narovnání, nýbrž o smluvenou výpověď, které zaměstnavatel použil a k účinnosti výpovědi té nebylo třeba jejího přijetí zaměstnancem. Zjištění shora uvedená byla učiněna na základě provedených důkazů a nejsou v žádném rozporu se spisy.

Citace:

č. 14167. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 155-157.