Čís. 15455.

Při zjišťování obecné hodnoty nemovitosti za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty jest přihlédnouti k trhové, prodejové i výnosová ceně nemovitosti.
(Rozh. ze dne 2. října 1936, R I 1019/36.) Prvý soud určil k návrhu zemského inspektorátu pro zemské dávky v P. obecnou cenu zbytkového statku. Rekursní soud uložil prvému soudu, by řízení doplnil a potom znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud zrušil napadené usnesení prvního soudu a vrátil věc prvnímu soudu, by znovu rozhodl zjistě napřed prodejovou cenu zbytkového statku R. (přirovnáním k cenám za podobné nemovitosti skutečně placeným), jakož i výnosovou cenu pozemků a případně budov, pokud se jich neužívá k hospodaření na zbytkovém statku. Toto usnesení rekursního soudu odpovídá stavu věci i zákonu, neboť při odhadu podle ceny prodejové nestačí, by znalci jen uvedli cenu, kterou pokládají za přiměřenou, nýbrž jest na nich, by uvedli, oč svůj posudek opírají, a mají tedy uvésti konkrétní případy, kde za takovou cenu byly podobné nemovitosti koupeny. To se však v souzeném případě nestalo a neprávem se v dovolacím rekurse tvrdí opak. Že také výnosová cena mela býti zjištěna, plyne již z toho, že cenu odhadní ustanovuje soud, který teprve po vyšetření a srovnání obou cen — jak ceny prodejové, tak ceny výnosové — bude míti spolehlivý podklad pro své rozhodnutí. A že i trhová cena dosažená za statek R. při jeho pozdějším prodeji může býti důležitou pomůckou při stanovení jeho obecné ceny, dovodil rekursní soud správně a v souladě s judikaturou nejvyššího soudu, na kterou poukázal a od níž se odchýliti není důvodu. Opačný názor hájený v dovolacím rekurse, nemá opory v citovaném § 19 odh. řádu, neboť i podle toho ustanovení, které ovšem je pouze předpisem o odhadu nemovitostí v řízení exekučním, kdežto v souzeném případě ho nelze užiti než obdobně a podpůrně, jest orgán pověřený odhadem oprávněn dotazováním se osob přezvědných opatřiti si základ pro posouzení, zdali předpoklady znalců se shodují se skutečnými poměry, při čemž jest ovšem samozřejmé, že tu jde právě jen o pomůcku pro ustanovení obecné ceny a že kupní cenu dosaženou za tutéž nemovitost v jiné době, než ke které se nemovitost odhaduje, nelze prostě vžiti jako onu obecnou cenu, která měla býti zjištěna soudním odhadem k jinému časovému termínu.

Citace:

č. 15455. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 897-898.