NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 2051.

V tom, že nábytkový vůz, vznítivší se jiskřením z lokomotivy, byl zařazen hned za lokomotivu, nelze spatřovati zavinění dráhy.
(Rozh. ze dne 28. listopadu 1922, Rv 1 575/22.)
Nábytkový vuz, naložený na otevřeném voze, zařadila dráha jako první za služebním vozem. Nábytkový vůz za dopravy shořel. Žalobu majitele nábytkového vozu proti dráze procesní soud prvé stolice zamítl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Zavinění dráhy spatřuje žalobce především v tom, že vuz, na němž byl nábytkový vuz naložen, byl zařazen jako první za služebním vozem. V této okolnosti nelze však spatřovati zavinění dráhy, neboť dle přílohy С. k železničnímu dopravnímu řádu 1. lit. F (3) musí býti jenom vozy, na nichž jsou naloženy předměty nebezpečné výbušnosti, jako střelné a trhavé látky, odděleny od lokomotivy nejméně čtyřmi jinými vozy, jež nejsou naloženy předměty, pro oheň nebezpečnými. Dle téhož ustanovení nejsou uhlí a dříví předměty, pro oheň nebezpečnými, jak také zřejmo z čl. 50 doprav. předpisů čís. 20. Z toho plyne, že jednak nábytkový vůz nelze pokládati za předmět pro oheň nebezpečný, jednak že vozy, na nichž nejsou naloženy předměty, ohni nebezpečné, mohou býti zařazeny ihned za lokomotivu. Tomu neodporuje nijak ustanovení čl. 50, 51 a 52 dopravní instrukce 19. (čl. 46 a nasl. instr. 20.). Dle dotyčných ustanovení mají se zařaditi při osobních vlacích otevřené nákladní vozy se silničními povozy, nelze-li je zařaditi pro poměrně malou váhu v předu vlaku, na konci vlaku, pokud se týče při nákladních vlacích mají býti těžké vozy zařazeny před lehkými. Než, jak z doslovu těchto ustanovení jasně vyplývá, a posudkem znalce jest prokázáno, děje se zařazení toto z důvodů čistě technických, aby zatížení vlaku bylo dle dopravních zkušeností rozděleno. Na základě posudku znalce jest dále prokázáno, že se nábytkový vuz, těžší 2000 kg, dle praxe mezi silniční vozidla nečítá, a že se zařazuje ve vlaku kdekoliv. Nákladním listem jest prokázáno, že nábytkový vuz vážil daleko přes 2000 kg; tento nábytkový vůz nelze tudíž pokládati při dopravě drahou za silniční povoz a mohl býti zařazen kdekoliv. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Otevřený železniční vůz nestane se zavřeným tím, že na něm je dopravován zavřený vuz nábytkový. Tomu svědčí odvolatelem uvedený citát »offene Wagen sind begrifflich offen gebaute Wagen stavba vozu nerozhoduje. Vždyť nábytkový vuz jest pouhým obalem zboží, v něm uloženého, jak odvolatel sám uznává. Nezbytným důsledkem toho je, že při posouzení důvodnosti namítaného zavinění podle § 86 (1) žel. dopr. ř. jedině rozhoduje, zdali škoda mohla vzejíti z nebezpečí, tam označeného (§ 86 (2) žel. dopr. ř.). Právem tvrdí odvolatel, že je přípustným protidůkaz, kterého však neprovedl, uznav, že nábytkový vuz proti jiskření nebyl zabezpečen, když sedadlem prohořel. Bez úspěchu čelí žalobce osvobození dráhy od ručení za škodu tím, že tvrdí, že škodu zavinila (§ 86 (3) žel. dopr. ř.). Zavinění spatřuje v tom, že zařadila vuz hned za služebním vozem, vydavši tak nábytkový vuz zvýšenému jiskření a že tehda vytápěla lokomotivu, špatným uhlím. Tím však nedokazuje příčinné souvislosti zařádění vozu a použití špatného uhlí se škodou, vždyť ani netvrdí, tím méně dokazuje, že by sedadlo nábytkového vozu nebo jeho stěna nebyly chytily, kdyby byl železniční vůz býval jinak zařaděn, nebo kdyby byla dráha topila lepším uhlím, zvláště když podle znaleckého posudku ani při nejlepším topivu jiskření úplně zabrániti nelze. Tvrzení pouhé možnosti nestačí, neboť domnění § 86 (2) nelze vyvrátiti zase jen domněnkou, nýbrž toliko přesným důkazem, že oheň povstal jen proto, že byl vuz zařazen hned za služebním vozem, nebo že bylo použito špatného uhlí. Těchto důkazu žalobce neprovedl, nevyvrátil tedy řečené domněnky a nedokázal příčinné souvislosti domnělého zavinění dráhy se škodou. Žalobce ani netvrdí, že si věci znalý odesílatel, který sám nakládal, jiné zařazení vozu vymínil, a první soud dolíčil náležitě, že zákonného nebo tarifálního předpisu pro zařazení vagonu při dopravě nábytkového vozu není.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání z důvodů odvolacího soudu.

Citace:

č. 2051. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1110-1111.